V průmyslu, v dopravě, v energetice… Kde všude lze využívat vodík a jak se k tomu staví Plzeňský kraj?
Regionální rozvojová agentura Plzeňského kraje hostila v rámci projektu Smart Akcelerátor III Plzeňského kraje v úterý 14. ledna setkání především výzkumných organizací, které se právě prací s vodíkem zabývají. Téma vystihla otázka, na niž se během dopoledne hledala ideální odpověď: Jak přiblížit H₂ technologie veřejnosti?
Šlo o první ze zamýšlené série akcí, kterými chce agentura nastartovat rozvoj vodíkových technologií v kraji.
Česká republika má do poloviny letošního roku začlenit do legislativy nejnovější verzi evropské směrnice RED (Renewable Energy Directive) na podporu využívání obnovitelných zdrojů energie. Směrnice, již EU přijala v říjnu 2023, začne pro všechny členské státy platit na konci roku a stanovuje závazné cíle pro spotřebu obnovitelného vodíku v dopravě a průmyslu. V České republice by do roku 2030 mělo 1 % spotřebované energie v dopravě pocházet z obnovitelných paliv nebiologického původu, což znamená především obnovitelný vodík, ale také různá syntetická paliva.
Jak vysvětluje shrnutí České vodíkové technologické platformy HYTEP, v průmyslu bude nutné do téhož roku nahradit přibližně 42 % spotřebovávaného šedého vodíku, vyráběného z fosilních paliv, vodíkem obnovitelným, vyráběným pomocí obnovitelných zdrojů energie. Nutnost používat vodík z obnovitelných zdrojů ovšem staví do složité situace například dopravce, kteří už začínají odkládat připravované projekty. O odklonu Dopravního podniku města Ústí nad Labem informoval tento týden web zdopravy.cz.
I z tohoto důvodu se na využívání vodíku soustředí stále větší pozornost a projekt Smart Akcelerátor plánuje toto téma zviditelnit a dále rozvíjet. Upozornit na jeho potenciál i na jeho rizika.
„Rádi bychom sestavili projektový záměr a vodíkové téma v Plzeňském kraji posunuli dále mediálně i věcně. A to včetně začlenění do Regionální inovační strategie, kterou nyní budeme aktualizovat,“ řekl za Regionální rozvojovou agenturu konzultant Filip Tikal.
Na plzeňském setkání měly zástupce či zástupkyně Fakulta strojní a Fakulta elektrotechnická Západočeské univerzity v Plzni, Výzkumný a zkušební ústav Plzeň, Klastr MECHATRONIKA, společnost COMTES FHT, Česká vodíková technologická platforma, bavorská společnost Es geht! i Středoevropský institut pro rozvoj dopravy.
Během workshopu, vedeného metodou design thinking, se zamýšleli, co mohou udělat pro to, aby se o jejich práci vědělo. Několikrát například zaznělo, že častým problémem výzkumníků je kontakt s praxí, především s firmami, jež by jejich nápady zaujaly a které by je začaly využívat. Přitom ale mají co nabídnout.
Jak kontakt s praxí vypadá teď, popsala Kateřina Podaná, výkonná ředitelka Klastru MECHATRONIKA. Klastr sdružuje regionální podniky, výzkumné organizace, školy a další instituce. „Stává se nám, že jsme osloveni jinými klastry ze zahraničí, které chtějí pracovat s vodíkem a zajímá je, jestli se mu věnujeme a jak. A já za naši stranu můžu říct maximálně ‚Ano, něco určitě umíme‘, ale vlastně nemám konkrétní věc, kterou předat dál, a tím nemyslím řadu patentů. Chybí nám konkrétní příklady toho, co v Plzeňském kraji umíme, s čím se dá dále pracovat. Nepoznáme, jestli pro vás může být kontakt, který nás oslovil, zajímavým partnerem pro další projekty,“ uvedla.
Sérií dotazů pak přítomní od ředitelky zjišťovali více. Došli k tomu, že pro „uživatele“, jímž může být stejně tak klastr jako jakákoliv jiná organizace, by se hodilo mít například katalog práce s vodíkem v Plzeňském kraji, showroom nebo vodíkový polygon, který by technologie představoval reálně, prostor pro setkávání nejen výzkumných organizací, ale také firem. Velkou pomocí by také bylo zmapování potřeb firem, které by dokázalo, že o výzkumné výsledky stojí.
Nad úroveň Plzeňského kraje posunula workshop shoda v tom, že vodíkovému tématu z pohledu výzkumu chybí zastřešení na evropské, národní i regionální úrovni, konkrétní politické vize a rozhodnutí. Nejen v souvislosti se směrnicí RED je situace nepřehledná.
Závěrečná část workshopu už patřila konkrétním nápadům, jak využívání vodíku zviditelňovat. Žádný nápad přitom nemohl být špatný, nebylo třeba se držet zkrátka, a tak se na tabulích objevovaly barevné lístky s hesly jako „H₂ auto“, „H₂ osvětlení ve městě“, „info panely o H₂ ve městě“, „vzdělávání ZŠ + SŠ“, „funkční model H₂ – technologie pro prezentaci, výuku, exkurze“, „soutěže ve vodíkových technologiích – veřejné“, „Tour de H₂ akce“, „H₂ formule“, „H₂ pivo“ nebo „H₂ balonky“.
Vodíkoví optimisté i skeptici se shodli, že popularizace výzkumných aktivit je správná cesta. „Měli byste šanci, aby se o vaší práci vědělo, a příležitosti zapojovat další klíčové hráče a díky nim téma posouvat dál,“ shrnul výsledky Tomáš Chochole z Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZČU, který workshop vedl. Dodal, že popularizace by mohla mít různé formy a nemusela mířit jen na laickou veřejnost, neboť by mohlo „jít i o vizualizaci opírající se o relevantní fakta a výzkumné výsledky a potřeby firem“.
„Vodíku je třeba se věnovat, nemůžeme zaspat. Děkuji všem, kteří se workshopu zúčastnili,“ řekl závěrem za Regionální rozvojovou agenturu Filip Tikal s tím, že kromě sestavování projektového záměru a hledání podpory pro rozvíjení tématu vodíku v Plzeňském kraji je už nyní v plánu zorganizovat další takové setkání, tentokrát už i se zástupci firem.
