Připomenout důležitou úlohu žen v oblasti vědy, poukázat na problémy, s nimiž se potýkají, a upozornit, že celosvětově zastoupení vědkyň je stále nízké. Takový smysl má Mezinárodní den žen a dívek ve vědě, který na 11. února vyhlásila OSN, a ve stejném duchu se nesla akce, již letos u této příležitosti pořádala Západočeská univerzita v Plzni.
Diskuze s podtitulem Jak bořit mýtus meritokracie a genderové stereotypy ve vědě se konala v plzeňské Papírně.
Na pódiu se sešly Pavlína Janebová z Asociace pro Mezinárodní otázky, Lucie Houdová z výzkumného centra NTIS Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni a Zuzana Andreska z Národního kontaktního centra – gender a věda, doplnil je ombudsman Západočeské univerzity Petr Šimon. Diskuzi moderoval Ondřej Horký-Hlucháň z Ústavu mezinárodních vztahů Praha.
Co člověk, to jiná zkušenost, potvrdilo se během hodiny a půl. Cítily se ženy například někdy znevýhodněné, nebo naopak zvýhodněné?
Pavlína Janebová během studia „nezaznamenala žádné zvláštní zacházení“, kterého by se dostávalo jejím kolegům, ale jí ne. Rozdílů si začala všímat až během kariéry. „Navzdory tomu, že jsme ve čtvrtině 21. století, stereotypy u mužů i žen nadále přetrvávají a objevují se i v tak progresivním oboru, jakým jsou mezinárodní vztahy, kterým se věnuji. Často zažívám to, že mě moji mužští kolegové mají tendenci neposlouchat, nevěnovat pozornost tomu, co říkám, případně mi nedat odezvu k něčemu, co jsem řekla, ale můj bod vzápětí zopakovat jinými slovy a sklidit za to úspěch. To je nesmírně iritující a myslím, že máme co napravovat,“ řekla.
Zkušenost Lucie Houdové je přesně opačná: „S rozdílným chováním jsem se nejvíce setkávala během studia. Když jsem nastoupila, setkávala jsem se s názorem, že žena nemá na technické fakultě co dělat. Až během své výzkumné kariéry jsem začala být postupně vnímána jako moji kolegové. Díky kariérnímu postupu jsem prokázala, že jako žena mám v technických oborech své místo.“
Zuzana Andreska se v Národním kontaktním centru – gender a věda věnuje zkoumání pracovních a studijních podmínek žen ve vědě. Komunitě tím dává to, co jí samotné chybělo. „Už při studiu na právnické fakultě jsem tíhla k výzkumu a jezdila jsem na nejrůznější semináře. Zpětně musím ocenit, i když je to dnes už trochu směšné, že učitelé byli uvědomělí a stanovili si kvótu, s kolika studujícími muži a ženami si potykají. Byla to snaha nějak zahrnout ženy, ale stejně jsme vtipkovali, že na seminářích je více studujících se jménem Jan než žen,“ řekla při diskuzi.
Postupem studia si Zuzana Andreska všímala, že žena na výzkumných seminářích stále ubývá. „Ke konci magisterského studia jsem si pořídila děti a pamatuji se, že paní na studijním nebo paní proděkanka se tvářily: A co s tím uděláte? Vůbec se nepočítalo s tím, že bych mohla ve studiu pokračovat,“ pokračovala s tím, že magisterské studium nakonec dokončila na jiném oboru, doktorské pak na úplně jiné instituci. „Vybrala jsem si takovou, kde jsem tu jinakost tolik nepociťovala. Chtěla jsem se věnovat tomu, co mě odborně zajímá, a neobhajovat svoji existenci. Řešit předmět výzkumu a ne to, jestli tam mám co dělat,“ dodala.
Ombudsman Západočeské univerzity Petr Šimon uvedl, že na akademické půdě se během posledních let daří téma rovných podmínek otevírat a na jeho nutnost upozorňovat. Univerzitě k tomu slouží i Plán rovných příležitostí, který „představuje systematický rámec pro rozvoj inkluzivních přístupů ve všech oblastech univerzitního života“.
Jak se daří dokument naplňovat? „V současné době máme druhý Plán rovných příležitostí, opět s platností na tři roky. Funguje, je psán realisticky, ale zároveň tak aby byl i vizionářský a splnitelný. Plán už se dnes netýká jen rovných příležitostí mužů a žen, případně jiných genderů, ale rovněž různých typů znevýhodnění. Univerzita se k tomu staví poměrně otevřeně a já se svým týmem plnění plánu každý rok představujeme. Jako ombudsman mám v plánu oporu,“ nechal se slyšet.
Jaká je situace vědkyň v Plzeňském kraji? Přečtěte si článek V Plzeňském kraji vyrůstá i nová generace vědkyň. Příklady úspěšných žen jim nechybí, který jsme vydali právě v Mezinárodní den žen a dívek ve vědě.
