Velká mezinárodní výstava průmyslu a kultury jednotlivých zemí EXPO se pořádá každých několik let již od poloviny 19. století. Výstavy mají různý charakter a konají se v různých částech světa. Ta nadcházející se uskuteční letos od 13. dubna do 13. října v japonské Ósace, kde se již v roce 1970 tehdejší Československo skvěle uvedlo výjimečným design v architektonicky zajímavém pavilonu, naplněném neméně pozoruhodným výtvarným programem. Komisař pro Expo 2025 v Japonsku Ondřej Soška, manažer s více než 20 lety praxe ze soukromé i veřejné sféry z Evropy, USA i Středního a Dálného východu navštívil naši loňskou konferenci Inteligentní specializace regionu. V Plzeňském kraji jednal s celou řadou firem o jejich účasti na tomto prestižním veletrhu. V regionu také působí celá řada japonských investorů. Jak se Česko v Japonsku uvede, co patří do českého kulturního dědictví a čím jsou Češi výjimeční? Nejen to prozradil v našem rozhovoru.
Máte více než dvacetileté manažerské zkušenosti ze soukromé i veřejné sféry. Mezinárodním obchodem, tvorbou obchodních strategií a vedením multikulturních týmů jste se zabýval nejen v Evropě, ale i USA a na Středním a Dálném východě. Jak moc jsou tato prostředí odlišná a nakolik lze zkušenosti z těchto oblastí využít v Česku?
Každý kout světa je něčím specifický. Ta lokální specifika jsou poměrně výrazná a je důležité, že jsme každý jiný. Kdyby to všude na světě vypadalo stejně, tak by to byla celkem nuda. Já jsem na Středním východě působil asi 10 let. A ten je třeba hodně známý svou otevřeností vůči ekonomickým migrantům. V podstatě 60 % obyvatel Spojených arabských emirátů pochází ze zahraničí. Většina pracovníků například ve stavebnictví je z Indie, Pákistánu a dalších zemí. Mají celkem jasně nastavená pravidla, jak tam mají fungovat, jak se mají chovat. Komu se to líbí, tak tam může působit a vydělat si peníze. Komu se to nelíbí, tomu jsou jasně ukázané dveře. Těch pravidel je pár, ale ty se dodržují. Tady pravidel máme desítky tisíc, a dodržuje se jich taky jenom pár. To je třeba jedna z takových rozličností. Dálný východ nebo Japonsko, to je velice protekcionistický trh. Tam ty cizince naopak moc nevítají, není tam běžné, aby tam pracovaly spousty cizinců. Každý ten region má něco do sebe a já myslím, že je potřeba to dělat svou cestou.
Máte zkušenosti s trhem, který je hodně otevřený, i s tím, který je hodně zavřený. Pokud bychom se dívali na nějaké statistiky, možná si budou oba vést podobně dobře. Zajímá mě tedy, který dle vás funguje lépe, respektive která cesta vám je sympatičtější?
Zajímavé je, že není jedna dobrá cesta. Byť to každý děláme jinak, tak jsme schopní uspět v globálním byznysu. Je skvělé vidět to, že i přesto, že některé věci děláme výrazně jinak než na Středním nebo Dálném východě, tak to funguje.
Asi nezáleží jen na specifikách dané země, ale i na národu, že?
Přesně tak. Já věřím, že se jeden od druhého můžeme inspirovat, ale zase se díky té rozličnosti můžeme na různé problémy a různé věci dívat z různých perspektiv a díky tomu najít lepší řešení. Ostatně to je i jedním z ústředních témat a myšlenek celé světové výstavy EXPO v Japonsku, jejíž koncept je vlastně o tom, že přestože jsme všichni odlišní, tak musíme spolupracovat, abychom překonali všechny výzvy, které nás v nejbližších dekádách čekají.
S Japonci nemám žádnou osobní zkušenost, ale předpokládám, že jsou hodně jiní než my, Češi. Určitě bychom našli hodně odlišností. Co máme naopak společného?
Japonci jsou, podobně jako Češi, extrémně kulturní národ. Mají rádi hudbu, umění a podobně. No a pak mě napadá jedno takové úplně nečekané specifikum. Češi a Japonci jsou jedni z mála národů, kteří se doma přezouvají, takže přesto, že je mezi námi obrovský kulturní rozdíl a vzdálenost 10 000 km, tak to, že se doma přezouváme, to je taková jedna úsměvná věc, která nás spojuje.
Vy jste dlouho pracoval pro českou značku Preciosa. Co se týče designu, má být Česká republika na co pyšná. Přes design, sklo a křišťál se v zahraničí hodně prezentujeme. Předpokládám, že tomu nebude jinak ani v případě EXPO v Japonsku, je to tak?
České sklo a sklářství je jedním z tradičních oborů, který u nás má v podstatě třísetletou historii. Je to právě jeden z oborů, kde jsme schopní ukázat český talent a kreativitu. České sklářské firmy, nejen Preciosa i další, patří mezi velice úspěšné hráče v oblasti dodávek špičkových osvětlovacích řešení do těch nejprestižnějších objektů světa, do hotelů, paláců, soukromých rezidencí a jachet. Ta kompetence a variabilita toho, co jsme u nás schopní udělat, je úžasná. Ten obor se v posledních letech velice vyvinul a my samozřejmě počítáme s tím, že české sklo bude v Japonsku náležitě odprezentováno. Ostatně to už se povedlo našim předchůdcům na EXPO v roce 1970 v Ósace, kde René Roubíček, Stanislav Libenský, Jaroslava Brychtová a další umělci ukázali sklo do té doby vlastně v neznámých podobách. Díky skvělé účasti Československa na tomto expu se sklo stalo v Asii vyhledávaným artiklem a klíčovým českým vývozním artiklem.
Myslíte, že nadcházející EXPO může odbyt českého skla v Japonsku výrazně zvýšit?
Vždy je to o tom, jak tu příležitost využijeme. Světové výstavy EXPO jsou největší globální platformou ekonomické, vědecké a kulturní diplomacie a my chystáme český národní pavilon tak, aby byl co nejprestižnější a nejzajímavější, aby všechny firmy, které budou mít zájem, se v něm mohly odprezentovat na té nejvyšší úrovni. Jak tu příležitost využijí, je jen na nich. My můžeme otevřít dveře, ale vstoupit už musí sami.
Co dalšího kromě skla nebo designu bude Česko prezentovat?
Oborů a zajímavých firem, v nichž Česko hraje přední světové housle, je celá řada. Sám jsem překvapený, s kolika zajímavými firmami se dnes a denně potkávám, a to v oblasti startupů fintechu, strojírenství, nanotechnologií a dalších. Určitě to nebude jen o skle. Český pavilon samozřejmě bude mít velice zajímavou skleněnou fasádu, která mu dá zajímavý vzhled, nicméně to, co tam chceme ukázat a co musíme odprezentovat, není jenom sklo. Zajímavé české firmy vynikají v celé řadě oborů. Jsme v Plzni, budeme tam mít určitě i výborné české pivo a výbornou českou gastronomii. Jídlo mám rád a současně věřím, že národní gastronomie je součástí kulturního bohatství, takže chceme ukázat i skvělou českou kuchyni, která se vyznačuje výraznými chutěmi. Chceme ji ale trošku posunout nebo upravit tak, aby byla pro japonské a asijské publikum stravitelná, abychom v těch letních horkých dnech Japonce nezabili těžkou kachnou, trošku to odlehčíme. Jsem přesvědčen, že česká kuchyně má světu co nabídnout a patří mezi jednu z těch nejlepších.
Můžete zmínit nějakou firmu přímo z Plzně nebo Plzeňského kraje, která se v Ósace představí?
V tuto chvíli (rozhovor vznikl v červnu 2024, pozn. autorky) jednáme s celou řadou firem i z Plzeňského kraje, kde působí celá řada japonských investorů. Ti se EXPA budou účastnit téměř s jistotou. Věřím, že součástí české reprezentace na EXPU budou firmy z Plzeňského kraje a že jich bude hodně.
Máte zkušenosti z mnoha zemí světa, o tom už jsme hovořili. Řekl byste, že někde podniká jednodušeji? Na konferenci jsme řešili, že si mnohdy klacky pod nohy házíme sami přehnanou byrokracií nebo nešťastnou legislativou…Mají to někde nastavené skvěle?
Každá země má svá specifika a jak se říká, každá mince má dvě strany. Já myslím, že takhle to funguje i v byznyse. Samozřejmě že jsou místa, kde je, řekněme, jednodušší legislativa stran byznysu. Na Středním východě například není složité založit firmu, daňové sazby tam jsou nízké, ale stát ty peníze z těch firem dostane jiným způsobem, formou různých poplatků a dalších věcí, takže každá země má svá specifika a zvolí si ten svůj mix, jak uzná za vhodné. V každé zemi je co zlepšovat. Co se týče takovýchto mezinárodních projektů, jako je expo, tak tam je nejsložitější ta kombinace dvou národních byrokracií, kombinace japonské byrokracie, která té české nemá vůbec co vyčítat. Ta česká ten projekt dostává do úplně jiných dimenzí. To, jak fungují japonské firmy, jak se tam dělá byznys…a my pak musíme vysvětlovat, že u nás máme zákon o zadávání veřejných zakázek, do kterého se musí registrovat pomocí nějakého našeho elektronického systému. Vysvětlujeme jim, že současně s nabídkou musí podat potvrzení o bezdlužnosti z Finančního úřadu České správě sociálního zabezpečení, když v Evropě nikdy žádný byznys nedělali…Pak ano, je to někdy složitější, ale oni mají zase jiná specifika, takže jak říkám, nemáme si co vyčítat. V každé zemi to funguje nějak a já myslím, že v podstatě všichni ve veřejných funkcích se kontinuálně snaží to nějakým způsobem vylepšovat, ale jde to postupně a není to jednoduché. Má to samozřejmě nějaké historické důvody, ale já myslím, že obecně se v Česku nežije vůbec špatně. Česko považuju za jedno z nejlepších míst k žití. Máme tady skvěle dostupnou zdravotní péči, máme tady super kompetentní lékaře, máme tady bezpečno. Česko považuju za jedno z míst, kde se opravdu žije skvěle a to ostatně potvrzují i zahraniční pracovníci, kteří tady žijí a mají Česko velice rádi.
Vy jste řekl, že jsme kulturní národ. V panelové diskuzi zaznělo, že jsou Češi strašně kreativní. Je tomu skutečně tak? Vnímají nás tak i v zahraničí?
Kreativita není měřitelná veličina, ale když se na to podíváte tak, že počet obyvatel naší země je zhruba čtvrtina obyvatel Tokia a těch 10 milionů lidí patří mezi světovou špičku v různých sportovních odvětvích, v umění, ve vědě a výzkumu a dalších oborech…Já jsem dlouho hledal, co všechny ty české úspěchy mají společného, a myslím si, že jedna z těch našich vlastností – a samozřejmě to nemám exaktně nějak potvrzené, je to nějaký můj pocit -, je, že my jsme vždycky schopni najít poměrně rychle nějaké řešení. V Asii jsem slýchával, že my Evropani nejsme vůbec flexibilní, že oni najdou problém v pátek večer a hned na to zasednou a řeší. A já jim říkal: „Jo, vy to začnete řešit v pátek v deset večer. Češi se na to o víkendu vyspí a v pondělí v 6 nastoupí do práce a ten samý den v poledne to řešení mají. Vy řešení 14 dní hledáte.“ Ta naše schopnost najít celkem rychle cestu, když se něco pokazí, ta je úžasná. Toto svědčí o nějaké kreativitě, ale jak říkám, máme celou řadu úspěchů, hokejových, sportovních, vědeckých, uměleckých…Opravdu patříme ke světové špičce v celé řadě oborů. Na to, že je nás tak málo, tak je to super!
Myslíte, že to o sobě víme? Říká se, že Češi nejsou hrdý národ, byť podle průzkumů hrdost Čechů ke své zemi stoupá.
Má to historický vývoj. Po staletí jsme byli součástí nějakého celku, který to má mentálně, řekněme, velice podobně nastavené. Samozřejmě nejsme Američani, kteří jsou na ten svůj stát extrémně hrdí, každý Američan má před svým domem velkou americkou vlajku. Tady to tak bohužel není. Chápu, že jsme si prošli historickým vývojem, kdy vyvěšování vlajek a ta národní hrdost byla spíše vynucovaná a ani k tomu nemáme ten vztah. Když člověk stráví nějaký čas v zahraničí, tak si uvědomí, jak dobře se tady máme. Profesorka Milena Králíčková na konferenci hovořila o tom, kolik studentů z Univerzity Karlovy vyjíždí do zahraničí. Já si myslím, že by to opravdu měl absolvovat každý mladý člověk. Sám jsem v zahraničí studoval a ta zahraniční zkušenost mi otevřela úplně jinou perspektivu na celý svět. A jak říkám, já si myslím, že Česko je jedním z nejlepších míst k žití. Rád trávím čas v zahraničí, ale vždycky se sem rád vracím. Samozřejmě že když je člověk v zahraničí, tak vždycky má tendenci se na věci dívat spíš pesimisticky a kritizovat. Každý máme nějakou náturu, nějaké DNA a musíme pracovat s tím, co máme, ale jak říkám, náš národ je kreativní a má světu co nabídnout.
Máte manažerské zkušenosti ze soukromé i veřejný sféry. Na naší loňské konferenci úspěšný byznysmen Martin Wichterle poznamenal, že podle něho jsou zaměstnanci ve veřejné sféře u nás velmi špatně zaplacení a k dispozici nemají nejlepší technologie. Jaký na to máte názor vy z vaší zkušenosti?
Je to velice dobrá otázka, ale je celkem složité na ni odpovědět. Máme tu nějaký historický základ. Rakousko-Uhersko mělo dlouhou historii v tom úřednickém aparátu a naše legislativa a mentalita na to dost navazuje. Když člověk pracuje ve veřejné správě v Česku, tak je nejzásadnější papír a razítko, a to je třeba v celé řadě zemí úplně jinak. My často dáváme přednost formě před obsahem, ale jak říkám, každá země, každá sféra, ať už byznys nebo veřejná správa, má svá specifika. Některé věci si zbytečně sami komplikujeme. Určitě bych se s některými věcmi, které říkal pan Wichterle, byl schopen ztotožnit.
Probrali jsme celou řadu témat, ale ještě nezaznělo, co vlastně obnáší vaše pozice a jak dlouho se na EXPO v Ósace připravujete.
To by bylo na dlouho!=) Je to extrémně komplexní projekt. Jmenován jsem byl 1. 9. 2022. EXPO začíná 13. dubna 2025, končí 13. října 2025. Můj mandát pokračuje až do konce dubna 2026, což je celkem 3,5 roku. Zdá se, že to je strašně moc času, ale za tu dobu je potřeba postavit poměrně velkou budovu na druhé straně světa. A jak jsem říkal, zkombinovat českou legislativu, protože jsme státní příspěvková organizace, která se musí striktně řídit legislativou, a současně se pro stavbu budovy musíme řídit japonskou legislativou, to není úplně jednoduché. Nicméně děláme všechno pro to, abychom to zvládli a Česko odprezentovali v co nejlepším světle.
Ing. Ondřej Soška, BBA je manažer s více než dvacetiletou praxí ze soukromé i veřejné sféry. Zkušenosti získal v Evropě a USA i na Středním a Dálném východě, kde se zabýval mezinárodním obchodem, tvorbou obchodních strategií a vedením multikulturních týmů. Devět let pracoval pro společnost Preciosa Lighting. Je zakládajícím členem sdružení českých firem, podnikatelů a manažerů působících v regionu Středního východu Czech Business Council v Dubaji, v letech 2014–2020 zde zastával funkci viceprezidenta. Od konce srpna 2022 je generálním komisařem české účasti na světové výstavě EXPO 2025 v japonské Ósace.
