Když si povídáte s Radkem Bartoníčkem, během chvíle vás přesvědčí, že je člověkem na správném místě. Novinařina je jeho život. Srší z něj energie, nadšení a zájem. Nejen o vrcholovou politiku, ale také o to, jak žijí obyčejní lidé. Během svých reportáží natáčí krátká autentická videa, která podle něj fungují nejvíc a jsou nejlepší cestou do budoucnosti. My jsme s ním probrali také stále potřebnější popularizaci složitých vědeckých témat i budoucnost regionální žurnalistiky.
Ráda bych navázala na vaši přednášku, ve které jste mluvil i o návštěvě Jihomoravského inovačního centra (JIC) v Brně. Zmínil jste, že přibližovat inovativní věci je stále hodně složité. Jak vás tato témata zaujmou?
Vždy je na prvním místě člověk. Pokud se vrátím k JIC, z minulosti jsem se znal s panem Petrem Chládkem, který tam působí a vím o něm, že je ochotný a dokáže srozumitelně mluvit. Je lepší, když s někým navážete osobnější kontakt, a samozřejmě je důležité, aby mluvil co nejsrozumitelněji. Ve své přednášce jsem hovořil o výzkumu rakoviny a molekulárních řemeslnících (řemesla jako hodinář, kuchařka nebo automechanik zjednodušeně přibližují vědecká zaměření – více čtěte na nuvr.cz, pozn. red.): Slovo řemeslník zná každý, a pokud se prostřednictvím klasických řemesel vysvětlí, co molekulární odborníci dělají, je to pro veřejnost rozhodně pochopitelnější.
Vědci prostě musí mluvit jazykem, kterému novinář, a tím pádem i většina lidí rozumí. Pokud by mluvili moc odborně, novinář by to stejně musel vysvětlit, takže mu usnadní mu práci. Navíc hrozí menší riziko, že novinář něco splete. Také je důležité si na témata dokázat sáhnout, vidět je. Doporučuji proto novináře pozvat přímo na místo, kde si může něco zajímavého natočit, nafotit.
Rozumím, i složité téma si pak všichni lépe představí.
Samozřejmě. Kdybych o něčem takovém psal, budu chtít být v tom prostředí. Neumím si představit, že bych psal z redakce v Praze bez jakékoliv návštěvy. Chtěl bych jet na místo, podívat se, kde a jak ti lidé pracují. Promluvit si s nimi, natočit krátké video. Krátké video totiž funguje nejvíc a je to určitě ta nejlepší cesta do budoucnosti.
Když jsem dělal nedávno rozhovor s expremiérem Petrem Fialou, zaujalo mě, že jsme byli v horním patře Malostranského paláce. Samozřejmě jsem si také udělal krátké video. A teď přemýšlím, jak to prostředí v textu zohledním. Cítil jsem nejen historii té budovy, ale také historii ODS, protože v knihovně mají knížky Václava Klause. Autentičnost je vždycky moc důležitá.
Vrátím se ke komunikaci odborných témat. Novináři je musí často zjednodušovat, ale zase to nesmí být příliš, aby nějaká odbornost zůstala.
Novináři na to naráží velmi často a vědci často trpí, když vidí, jak téma nakonec vyšlo. Ale nemá to skoro žádné východisko, protože lidem, kteří se něčemu věnují a znají to dokonale, se překlad většinou líbit nebude. Podle mě jsou dvě cesty: Buď se prostě musí smířit s tím, že o tématu někdo napíše zjednodušeně, ale zároveň pravdivě, nebo pokud chce odborník psát odborně, musí se obrátit na odborná média, kde si text přečtou zejména odborníci na dané téma. Ale pokud chce, aby se téma dostalo k obyčejnějším lidem, tak se s tím musí smířit.
Je podle vás důležité informovat o odborných tématech širokou veřejnost?
Ano, já myslím, že je to velmi důležité, protože třeba daňoví poplatníci pak budou i více souhlasit s tím, když kraj poskytne peníze na vědu. Často totiž mají pocit, že vědci nic moc nedělají, a řeknou, že se přece nic hrozného neděje, když se škrtají peníze na vědu. Takže je i v zájmu vědců a odborníků to veřejnosti vysvětlovat. Umím si představit třeba v Plzni na hlavním nádraží vyčleněné místo, kde by nějaké výzkumné centrum nebo univerzita názorně ukazovaly lidem, na čem pracují, čemu se věnují. A veřejnost by se mohla zeptat na vše, co ji zajímá. Může se to dít také na nějaké městské akci. Ale i tady platí, že se to vědci budou muset naučit vysvětlovat srozumitelně, jinak lidi nezaujmou.
Podle mě je také super nápad mít svůj web, kde můžete představit, na čem pracujete. Například kdyby existoval web, na kterém bych se dozvěděl zajímavé informace z Německa psané česky, tak bych se na to díval. Ovšem přibližovat inovativní věci je podle mě stále hodně složité. Pořád tu je mnoho lidí starší a střední generace, která s ničím takovým nevyrůstala, a i pro řadu mladých lidí je to nové. Pokud napíšete zprávu, že se stala bouračka, pochopí ji každý, ale tohle je mnohem náročnější.
Jak zaujmout mladé lidi? Zajímají se vůbec o média?
Jednoznačně přes sociální sítě, hlavně Instagram. Jsou zvyklí ze sociálních sítí scrollovat, takže je určitě osloví krátká videa. Navíc funguje, když se v nich objeví někdo veřejně známý. Pokud cílíme zejména na mladé lidi, je dobré navázat spolupráci třeba s nějakým oblíbeným influencerem.
Kdybychom vás chtěli pozvat do vědeckého nebo inovačního centra, co bychom pro to měli udělat?
Zavolat mi. Být nadšený, trochu přehánět, ale zase ne moc, abych pak nepřijel a neřekl si: Ty brďo, tak to jsem se nechal ošálit. A pokud možno srozumitelně vysvětlit, co tam máte zajímavého. Zároveň jsem příznivcem zvukových záznamů, takže klidně poslat krátké povídání se zajímavým člověkem, ať už ten novinář má trochu představu, o co jde. Důležité je podle mě vybírat si novináře, kterým je dané téma blízké. Sledovat jejich práci a pak jim třeba zavolat a zalichotit, že jste četla jejich články v odborném časopise a že i my tady máme něco podobného, mohlo by vás to zaujmout. To jsem nezmínil na přednášce, že bych doporučil třeba Hospodářské noviny, které mají celou řadu odborných novinářů. Zmapovat si média a novináře, kteří se tomu věnují a primárně je oslovovat. U těch ostatních na to nemůžete spoléhat.
Říkal jste také, jak důležité je si kontakty dále udržovat.
Ano, to určitě. Když už někoho znáte osobně, řekne vám více informací, a pokud budete chtít novináře pozvat, určitě máte větší šanci, že přijede někdo, s kým se už znáte.
Jak by měla vypadat tisková zpráva, aby vás zaujala?
Měla by být stručná a mít hezké obrázky. Dnes bych dělal už spíš krátká videa, kde vy sami promluvíte na toho novináře. Krátce, na minutu. To si myslím, že má potenciál. Kdybyste mě zvali na tuhle přednášku, můžete prostřednictvím videa ukázat prostory. Říci: Podívejte, jak to tady vypadá, tady byste přednášel, tady je velká obrazovka a podobně. Zaujalo by mě to.
Co si vlastně myslíte o regionální žurnalistice? Jakou má podle vás budoucnost?
Já myslím, že má obrovskou budoucnost, ale otázkou je, kdo a jak ji bude dělat. Pokud se bavíme o nezávislé žurnalistice, kde se snaží autor popsat pravdu a realitu, záleží totiž na tom, jestli ji bude mít kdo financovat. Jestli budou inzerenti ochotni investovat peníze do nezávislé žurnalistiky, případně jestli zároveň nebudou mít tendenci ji ovlivňovat. Lidé mají zájem o zprávy ze svého okolí. Třeba Plzeňany určitě zajímá víc, co se děje na plzeňském nádraží, než celostátní politická zpráva. Přál bych si, aby regionální novinařina zase začala vzkvétat, protože je velmi důležitá. Je velká škoda, že se to podcenilo, asi i jednotlivé kraje měly podporovat existenci regionálních médií. Přece jedním z jejich úkolů je hlídat kraj a jeho politiku. Kdo to teď dělá? Pokud není silná opozice, tak nikdo. Vládu kontroluje 150 novinářů, ale krajskou? Dva, tři? To je hrozné.
Záznam přednášky je jako vždy ke zhlédnutí na YouTube kanálu GetSmart.
V letošním roce se uskuteční ještě pět meetupů GetSmart, dva nejbližší se budou věnovat krizové komunikaci a tomu, jak prezentovat jako spíkři na TEDxu. Více informací najdete v samostatném článku Meetupy 2026.
