Student septimy Masarykova gymnázia v Plzni Daniel Jokl plynně hovoří anglicky a německy, hrál na tři hudební nástroje a nádherně kreslí, možná proto toto léto nešel na letní školu jazyků ani ArtCamp, ale využil další možnosti ZČU – přihlásit se na Léto s vědou na NTC, kde se věnuje další své zálibě – vědě, a to konkrétně v oboru biomechaniky, která ho nadchla. „Věda a výzkum mi byly celoživotně velmi blízké a rozhodně se jim budu věnovat i nadále,“ uvedl Daniel, který je také součástí komunity talentů GoHigher.
Na letní stáži ve výzkumném centru Nové technologie se Daniel věnoval výpočtům a zpracování dat z měření v oblasti biomechaniky pod vedením Ing. Víta Nováčka, Ph.D., který působí v týmu Biomechanických modelů lidského těla, zabývajícím se vývojem pokročilých počítačových simulací lidského těla. Ty pomáhají lékařům i inženýrům – od prevence porodních poranění až po zvyšování bezpečnosti dopravy v Africe díky dvěma projektům Horizont Evropa. Výzkum najde uplatnění v medicíně, dopravě i sportu.
„Já pravděpodobně, bohužel, nebudu mít šanci být součástí týmu po celou dobu vývoje už jen tou skutečností, že jsem v podstatě nasedl do rozjetého vlaku a budu z něj muset na konci této stáže vystoupit, což je velká škoda, ale věřím, že se ten projekt podaří, protože dopad, který může mít, je pro vývoj v léčbě obrovský,“ uvedl Daniel, který na výpravu, jež ho na stáži v NTC navštívila jednoho parného letního dopoledne, působil dojmem, že je plnohodnotným výzkumníkem a kolegou svého mentora Nováčka. Na otázku přítomných laiků, zda se vyzná i v anatomii, odpověděl: „Přirozeně je třeba znát i anatomii. Vše, co na zkoumaných snímcích vidíme, odpovídá orgánům, které mezi sebou mají určitý vztah v prostoru, tudíž je důležité porozumět komplikované anatomii ženské pánevní oblasti tak, abychom struktury na snímcích, například při tzv. segmentaci, mohli bezpečně identifikovat. Na kostních strukturách rovněž využíváme něco jako orientační body, takzvané landmarky, pomocí kterých se snažíme tvar kosti referenčního modelu během využití metody zvané morfing změnit tak, aby odpovídal tvaru pánve konkrétní pacientky, nebo rodičky. Tyto landmarky musí být zvoleny tak, aby se daly najít na všech pánvích, nicméně jejich problém je, že každý člověk je zpravidla určuje jinak. Znalost anatomie – konkrétně té malé a velké pánve se tady tedy přímo propisuje i do prozatímních výsledků.“ Co ho přivedlo k tomu přihlásit se na letní stáž na NTC? „Motivovala mě přednáška, kterou zástupci NTC udělali u nás na škole. Byla velká spousta možností, kam se přihlásit, ale biomechanika mě zkrátka nějakým způsobem okouzlila. Přihlásil jsem se a nemůžu si stěžovat,“ odpověděl Daniel, který předloňský rok strávil na gymnáziu ve Zwieselu. Pokračovat by chtěl po maturitě na medicíně. „Tahle stáž mě ale přeci jen nahlodala stran budoucí kariéry v takovém oboru. Věda a výzkum mi byly celoživotně velmi blízké a rozhodně se jim budu věnovat i nadále, o to více po této zkušenosti,“ dodal Daniel.
Upřímně, někdy člověka napadne, zda letní stáže výzkumníky přeci jen lehce nezatíží, kromě svých úkolů se musí věnovat stážistům, zadávat, vysvětlovat a pomáhat. V případě Daniela vás napadají zcela jiné otázky. Jak je možné, že toho student všeobecného gymnázia ví o anatomii tolik? „Primárně se jedná o vlastní zájem a fascinaci, většina těchto “hlubších” znalostí pochází především z aktivity, která je ve vztahu ke klasické výuce navíc. Tato angažovanost ale musí získat nějaký směr, právě v tom je kardinální role našich vstřícných vyučujících, bez nichž by mohla všechna práce přijít vniveč,“ vysvětlil Daniel.
Jak je možné, že vám v septimě vysvětlí, jaký je rozdíl mezi CT snímkem a snímkem z magnetické rezonance? „My zde pracujeme s obrazovými daty, jež byly pořízeny pomocí magnetické rezonance, ta je unikátní v tom, že umožňuje detailní zobrazení vnitřních struktur ve velmi dobrém rozlišení, přičemž nepoužívá potenciálně rizikové ionizující záření. Pro lékaře hraje klíčovou roli v zobrazení vnitřních orgánů neinvazivní cestou. CT je historicky starší a ionizující záření naopak využívá, výsledkem je vyšší kontrast kostí oproti měkkým tkáním, které mají zpravidla horší kvalitu v porovnání s MRI,“ věděl Daniel, aniž by se na naši otázku předem připravoval. Byla by škoda, aby se nevěnoval vysněné medicíně, ale to samé by se dalo říct i o biomechanice nebo nějaké umělecké škole. Jeho anatomické kresby jsou dokonalé. Anatomické znalosti, jak vidno, má.
Jak vás tak poslouchám, o anatomii toho víte hodně, zníte jako student medicíny už v tuto chvíli. Pokud byste uvažoval o kariéře v týmu, v jakém jste teď na stáži, to byste asi musel rozšířit rejstřík i o nějaké technické znalosti, je to tak? Váš mentor Vít Nováček zase nestudoval medicínu…
Mnohé se dá naučit praxí, hluboké základy jako z univerzity vám to ovšem neposkytne. Obecně platí, že pokud máte zájem a něco vás baví, tak se učíte rychle, nehledě na obor. A máte-li velmi dobré učitele (mrká na svého mentora, pozn. autorky), tak je to navíc potěšením. Vžijte se do pozice osmnáctiletého studenta, který má dlouhodobě sen dělat vědu, a vy mu poskytnete možnost účastnit se výzkumu z první osoby a vidět prostředí lidí, kteří tu práci, kterou vy byste někdy ráda vykonávala, dělají. Stážista má prakticky neomezenou možnost ptát se jich na otázky a zjišťovat, jak to všechno funguje. Vy zkrátka studentům poskytnete možnost s těmi lidmi trávit čas a hlavně se jich ptát a to je nesmírně cenná zkušenost, jelikož pokud jevíte, dle mého názoru, alespoň nějaký zájem, tak ti lidé vám budou odpovídat velmi rádi. Vy tak můžete získat neskutečné množství poznatků z praxe, které se do knížek většinou nepíší.
Neustále slýchám, že se na technické obory nehlásí dostatek studentů. Od vyučujících na technických oborech slyšíme, že jejich největší konkurencí je medicína. Právě tam se hlásí studenti, kteří by byli na techniku skvěle vybavení. Ve vašem případě se zdá, že nabídka zajímavé stáže vás přeci jen k technice „přemluvit“ může…
Než jsem se dostal sem, měl jsem více co do činění právě s medicínou, nicméně je dobré říct, že ještě před ní jsem chtěl dlouhá léta studovat jadernou fyziku a prostředí na NTC mě vskutku znovu přimělo polemizovat o svém rozhodnutí. Jsem ovšem přesvědčen, že spolupracovat na podobných výzkumech budu mít šanci i jako lékař a snad s mým působením přijdou pro takový výzkum i nové možnosti v rámci mezioborové spolupráce.
Přemýšlím nad tím, že když jde, byť nadaný a aktivní student na stáž, pro jeho mentora je to práce navíc, nemůže se plně soustředit na své úkoly. Když ale poslouchám vás, přijde mi, že to pro mentora může být naopak velmi inspirativní zkušenost, protože se můžete ptát velmi dobře a být pro výzkum přínosem…
Vít Nováček: Já to chápu jako investici nejenom do konkrétních osob, ale do celé společnosti a je jedno, kde ten člověk potom skončí, jaký si zvolí obor, protože bude konat dobro pro celou společnost, ať je kdekoliv. Kromě toho výzkum je dnes obecně mezioborovou záležitostí, tam je ta mezioborovost naprosto zásadní, takže i v tom našem širším týmu máme zastoupené různé obory, samozřejmě včetně těch lékařských, a je pro nás velice důležité ty kontakty i do budoucna mít. Je naprosto zásadní mít chytré lidi s otevřenýma očima a otevřenou duší, kteří jsou otevření myšlenkám a umí naslouchat i jazykům dalších oborů. Najít společný jazyk mezi různými obory je někdy náročná záležitost, zvlášť mezi těmi technickými a lékařskými. Proto je důležité mít lidi, kteří jsou dostatečně otevření takové spolupráci.
Daniel: Samozřejmě nikdo nemůže očekávat, že gymnaziální student, ať už je sebeangažovanější, bude mít za dva týdny stejné znalosti a zkušenosti jako někdo, kdo se tomu oboru věnuje 20 let. To zkrátka nejde. Ale právě jak bylo zmíněno, je velmi důležité navazovat kontakty a v budoucnu mít při řešení nějaké odborné problematiky “komu zavolat”, navíc když vznikne nějaká forma přátelství, tak nabývá následná spolupráce úplně jiného rozměru. Chápat to jako investici je za mě nejlepší možný způsob.
Vít Nováček: Ještě bych to doplnil. Velice dobře jsi to řekl, Dane. My máme nějaké kontinuum znalostí a schopností a jejich nositeli jsou lidé. A lidé přicházejí a odcházejí, takže naší největší misí je to předávat dalším a vychovávat své následovníky, kteří budou ještě lepší než my.
Daniel: A nejedná se pouze o znalosti, ale i o tu samotnou filozofii a způsob přemýšlení nad určitými problémy a jejich řešením, protože to je potom, řekl bych, mnohem důležitější než informace, které si můžete kdykoli dohledat, zvlášť v dnešní době.
Jste studentem Masarykova gymnázia, výběrové střední školy, kde je jistě celá řada vrstevníků s mnoha zájmy, ale aktivitou je možná převyšujete. Jste členem komunity aktivních studentů GoHigher, kde je vás takových víc, že?
Je to tak. Členem komunity GoHigher jsem se stal hned po návratu z ročního studia v Německu. Od té doby jsem se snažil docházet na převážnou většinu akcí, jelikož mi to poskytlo prostředí, které ve školních lavicích nenaleznete. A máte-li šanci stát se členem komunity, kde je vám podobných lidí víc, ať už stran zájmu nebo mentality, je to rozhodně přínos.
Jaká exkurze, projektový den nebo jiná aktivita pod značkou GoHigher vás zaujala nejvíc? Nebo zmíníte nějakou inspiraci od vašich vrstevníků z GoHigher Café?
Od vrstevníků jí bylo nespočet, jelikož na GoHigher Café je standardem, že mají dva lidé přednášku o svém životním příběhu, které jsou vždy velmi inspirující. Tématicky se jedná například o povolání, kterému se chtějí v budoucnu věnovat, nebo o zkušenosti, které nabrali za svého dosavadního působení ve sféře vzdělávání. Nevěřila byste, jaký přehled tito lidé mají. Pohybovat se mezi takovými lidmi, to je alespoň dle mého názoru samo o sobě motivující. Zároveň fakt, že naší komunitu vede někdo (manažerka komunity GoHigher Eva Rojíková, pozn. autorky), kdo má zkušenosti a je schopen pomoci, je nesmírně důležité a otevírá to dveře do míst, o kterých by se vám nesnilo. Jako příklad zajímavého projektového dnu, potažmo setkání, bych uvedl besedu s rektorkou Karlovy univerzity paní profesorkou Milenou Králíčkovou, nebo exkurze do míst jako TechTower a XENO Cell. To vše byly ohromné zážitky, stejně jako má následná účast například na neurovědeckém kongresu v Praze, kam jsme společně s paní inženýrkou Evou Rojíkovou vyrazili a kde jsme měli šanci nasbírat inspiraci pro další projekty. Čím déle se v komunitě pohybujete, tím více aktivit se nabízí a tím víc máte motivace k tomu zažívat další. Je to v podstatě efekt sněhové koule. Vesměs nemám špatné slovo, které bych o GoHigher mohl říct.
Předpokládám, že jste díky GoHigher našel i nové kamarády s podobnými zájmy.
Rozhodně. Jste tam s lidmi, kteří mají stejné zájmy, a navíc se v rámci možností setkáváte pravidelně, a tudíž je naprosto logické, že si tam najdete známosti stran přátelství.
