Knihtisk patřil ve své době k nejvýznamnějším inovacím vůbec. Umožnil rychlejší a dostupnější šíření informací a položil základy rozvoje vzdělanosti v celé Evropě. Přesto tento pozoruhodný milník dnes zůstává poněkud ve stínu známějších kapitol plzeňské historie. Méně známé je také to, že Plzeň si významné postavení v oblasti tisku udržela i v dalších staletích a patřila mezi důležitá centra tiskařského průmyslu.
Významné výročí knihtisku připomíná do konce října výstava před Studijní a vědeckou knihovnou Plzeňského kraje. Návštěvníci se na ní mohou seznámit s úplnými začátky plzeňského knihtisku ve druhé polovině 15. století, tedy v době, kdy Plzeň s 3500 až 4000 obyvateli patřila k největším a nejvíce prosperujícím městům v českých zemích. Významnou událostí té doby bylo také přestěhování svatovítské kapituly do katolické Plzně v roce 1467. Město tak nabízelo vhodné podmínky pro rozvoj nového řemesla nejen z ideologického hlediska, ale také díky poloze nedaleko Německa, odkud se knihtisk do českých zemí šířil.
První tištěná kniha vznikla právě v Plzni
Otázka, která kniha byla první vytištěnou knihou v českých zemích, zaměstnávala historiky dlouhá desetiletí. Dnes se odborníci shodují, že prvenství náleží dílu Statuta arcibiskupa Arnošta z Pardubic, které bylo dokončeno v roce 1476 v Plzni.
Právě tato kniha je dnes považována za jeden z nejvýznamnějších dokladů počátků knihtisku na našem území. Její vznik potvrzuje, že se nová technologie velmi brzy po svém rozšíření v Evropě dostala také do západních Čech.
Důkaz se nachází přímo v závěru knihy. Text uvádí: „Léta Páně tisícího čtyřstého sedmdesátého šestého v pátek po svatém Marku byla dokončena tato provinciální Statuta v Nové Plzni.“
Označení „Nová Plzeň“ tehdy podle vedoucího knihovny Západočeského muzea (ZČM) v Plzni Adama Jaška sloužilo k odlišení města od dnešního Starého Plzence.
Anonymní tiskař, který se zapsal do historie
Přestože vznik první české tištěné knihy představuje významný historický milník, jméno jejího tiskaře zůstává dodnes neznámé. Historikové nevědí, odkud přišel ani jaký byl další osud jeho dílny. Existují pouze domněnky, že tiskárna později zanikla nebo přešla do rukou jiných tiskařů.
Přesto po sobě zanechal pozoruhodné dědictví. Během svého působení vydal celkem sedm titulů a všechny se dochovaly až do současnosti. To je samo o sobě mimořádně cenné, protože odborníkům umožňuje sledovat úplné začátky knihtiskařské produkce v českých zemích.
„Samotná Statuta arcibiskupa Arnošta z Pardubic se zachovala ve třech exemplářích. Jeden vlastní Národní knihovna České republiky, druhý je uložen v knihovně Metropolitní kapituly v Praze a třetí se nachází v Kongresové knihovně ve Spojených státech amerických. Dílo je navíc digitalizováno a dostupné k online prohlížení,“ uvádí Adam Jaško. „Knihovna Západočeského muzea v Plzni uchovává také další tisky z produkce tohoto anonymního tiskaře, například Pražský misál z roku 1479 nebo Pasionál, tedy knihy o životě svatých, vydané po roce 1476,“ doplňuje vedoucí knihovny ZČM.
Tradice knihtisku v Plzni pokračovala
První plzeňská tiskárna ukončila svou činnost někdy po roce 1492. Tradice knihtisku však ve městě nezanikla. Již v roce 1498 byla tiskárenská činnost obnovena. Druhou plzeňskou tiskárnu vedl Mikuláš Štětina, známější jako Mikuláš Bakalář. Byl prvním plzeňským tiskařem, jehož jméno známe. Jeho dílna sídlila v domě na nároží dnešních ulic Bezručova a Smetanova, což dodnes připomíná pamětní deska.
Tiskárna zde působila až do roku 1513 a z její produkce se dochovalo 33 titulů, i když mnohdy pouze v neúplném stavu. Dochované tisky jsou dnes důležitým svědectvím o tom, jak se knihtiskařské řemeslo v Plzni rozvíjelo v prvních desetiletích po svém příchodu. Po Mikuláši Bakalářovi pokračovali v Plzni další tiskaři, avšak roku 1533 zde knihtisk dočasně zanikl. K jeho obnovení došlo až po více než dvě stě padesáti letech.
Významné centrum tisku i v moderní době
Historie plzeňského tiskařství se ale neomezovala pouze na období prvotisků. Jak připomíná knihovník a kurátor sbírek ZČM Ila Šedo, mimořádně silnou kapitolou byly také 19. století a první polovina 20. století. V Plzni tehdy působily kvalitní tiskárny a město si vybudovalo významné postavení. „Jezdili k nám tisknout třeba i z Prahy nebo z Olomouce,“ podotýká Šedo.
Místní podniky navíc zaváděly progresivní tiskové metody a držely krok s technologickým vývojem své doby. Zajímavostí je například výroba takzvaných propisovacích formulářů, které umožňovaly vytvářet více kopií dokumentů najednou. Podle Ily Šeda byla plzeňská tiskárna jediná, která v českých zemích tyto formuláře vyráběla.
Vzácné knihy pod pečlivou ochranou
Knihovna ZČM v Plzni dodnes uchovává rozsáhlou sbírku prvotisků, starých tisků vydaných do roku 1800, rukopisných zlomků, bibliofilií a dalších vzácných dokumentů.
Tyto historické poklady nejsou návštěvníkům běžně přístupné. „Dlouhodobé vystavování by totiž vedlo k jejich postupné degradaci. Veřejnost si je může prohlédnout pouze při mimořádných příležitostech, například během komentovaných exkurzí nebo speciálních výstav,“ vysvětluje Adam Jaško.
Jedna z takových příležitostí se uskutečnila letos v dubnu, kdy si zájemci v rámci oslav 550 let od prvního tisku v Plzni mohli prohlédnout běžně nepřístupné prostory knihovny a seznámit se s unikátními plzeňskými prvotisky.
Příběh inovace, která změnila šíření informací
Významné výročí připomíná také publikace 1476: Poprvé se tisklo v Plzni, jejímiž autory jsou Lenka Bendová a Ila Šedo. Kniha mapuje vývoj knižní kultury ve městě od prvních tištěných knih až po současnost.
První část publikace se věnuje období let 1476 až 1513 a samotným počátkům knihtisku v Plzni. Druhá část sleduje návrat tiskařského řemesla od konce 18. století, jeho rozvoj během průmyslové revoluce i proměny v době první republiky, totalitních režimů a po roce 1990.
