Sterilní expozice a muzea, kde nesmíte na nic sáhnout, jsou už několik let na ústupu. Současné trendy zní jasně: Zapojte se! Expozice návštěvníky vybízí k akci. Skákejte, mačkejte, stavte, otvírejte, přemýšlejte. Ale hlavně se bavte a vzdělávejte!
Za každou interaktivní výstavou přitom stojí široký tým odborníků – architektů, scénografů, programátorů, světelných designérů, ilustrátorů, techniků, historiků či vědců. Právě tato spolupráce dělá z muzejnictví jedno z nejzajímavějších odvětví kulturního a kreativního průmyslu. Důkazy o tom najdeme v Plzni i v celém Plzeňském kraji.
Nejnovějším příkladem je rodinná expozice Do těla, kterou plzeňské DEPO2015 otevřelo 2. října a trvat má do konce srpna následujícího roku. Na zhruba 480 metrech čtverečních se návštěvníci symbolicky zmenší na velikost buňky. Projdou oční duhovkou, rozpumpují krev v srdci, zničí škodlivé viry nebo si vyzkouší cestu potravy zažívacím traktem. To vše zábavnou edukativní formou opřenou o interaktivní projekce, prostorový zvuk a světelné efekty.
Jde o dosud nejrozsáhlejší, v pořadí už desátou, autorskou expozici, kterou kreativní tým DEPO2015 od roku 2018 vytvořil. “Novinkou je realizace v novém prostoru určeném právě dětským interaktivním projektům, který byl součástí druhé etapy rekonstrukce,” říká ředitelka DEPO2015 Soňa Rychlíková.
Interaktivní expozice je zvláštní disciplína. Designér musí předvídat nevlídné chování návštěvníků. „Nestačí, aby exponát jen krásně vypadal. Musí vydržet desítky tisíc lidí, kteří po něm skáčou a mlátí do něj jako do míče na hřišti,“ přibližuje programový ředitel Jan Štěpán. Na výstavě Do těla je každý z více než deseti exponátů prototypem s vlastním obsahem, softwarem i hardwarem. Dohromady expozice propojuje přes sto zařízení, například RFID čipy a čtečky nebo váhy, které se mění na senzory pohybu. Po odborné stránce tým DEPO2015 spolupracoval s plzeňskou Lékařskou fakultou Univerzity Karlovy. Hra tak přibližuje skutečné fungování těla. Kdo chce jít ve svých znalostech ještě hlouběji, může si načíst QR kódy.
Novinkou je zde digitální herní linka. Návštěvníci už se nemusejí rozptylovat zapisováním. Každý při vstupu dostane na ruku pásku s čipem, na který se mu ukládají výsledky úkolů, které plní. Některé sám, některé v součinnosti s rodinou nebo kamarády. Na konci zjistí, zda je spíš červenou či bílou krvinkou, neuronem nebo nefronem.
Expozice Do těla ukazuje, kolik oborů se v jedné výstavě potká. Z plzeňského prostředí se na ní podíleli především absolventi Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara. Studio Metanoia Creatives, které vyhrálo soutěž Dublin Winter Lights a pracovalo pro festival Blik Blik, vytvořilo video pro exponát Oko. Herní design a vývoj Mozku obstaral Jan Jáchim, bývalý designér Techmanie a vývojář z výzkumného centra NTC ZČU. Vizuál a ilustrace dodalo plzeňské studio Headz-up.
Kreativní tým DEPO2015 boduje nejen v Plzni
Už první dny po otevření výstavy ukazují, že má expozice velký potenciál stát se novou vlajkovou lodí kreativního týmu DEPO2015. Ten zatím nejvíce bodoval expozicí BLIK BLIK_Tajuplný les, kterou v květnu až prosinci roku 2021 zhlédlo téměř 28 tisíc návštěvníků. Jednalo se o éru covidovou, která změnila i organizaci hromadných akcí. Omezený počet lidí v expozici byl tehdy nutností. Dnes z toho vyrostl přístup, který nejen DEPO2015 používá dál. Díky vstupu po menších skupinách a v předem určených časových blocích přináší expozice jednotlivým návštěvníkům ještě kvalitnější zážitek.
Úspěchy slaví i expozice Za barokem z roku 2019, kterou v Plzni během 115 dní navštívilo přes 10 tisíc lidí. Další tisíce návštěvníků zaujala na německém zámku Theuern a písecké Sladovně. Do konce letošního roku je k vidění na zámku Valeč. Do světa se vydaly i autorské výstavy Lovci znaků (Holešovická tržnice v Praze, Bibiana v Bratislavě) a Cesta kolem světa (Bibiana v Bratislavě).
O kvalitách plzeňského týmu DEPO2015 svědčí také ocenění Zlatý mamut, Cena Karla Absolona za popularizaci archeologie za rok 2025, kterou získali jako spoluautoři výstavy Příběh dolu Sauersack: Krajina, stroje, lidé pro Muzeum Cheb. Videomapping, 3D modely, interaktivní prvky i autentické exponáty zde vtahovaly návštěvníky do každodennosti válečného cínového dolu v Krušných horách a připomínaly osudy nuceně nasazených pracovníků a zajatců. Tento projekt, na kterém se podílel také Archeologický ústav AV ČR, byl pro chebské muzeum výrazným milníkem. Poprvé zde totiž propojilo interaktivitu a projekce s vystavováním předmětů.
Světlo jako autorský nástroj
Pro výstavu Do těla si DEPO2015 zvolilo i specifickou estetiku. Původně světlíkový, otevřený prostor záměrně zatemnilo. Podle Jana Štěpána se současné muzejní instalace bez light designu a scénografie, která návštěvníka vede, neobejdou. Zlom přišel v roce 2020 s první covidovou expozicí v zatemněné autobusové hale, která vznikla na mentálním základě světelného festivalu Blik Blik. Podle Štěpána je tento směr důležitý i pro jiné instituce.
Dům Karla Klostermanna: muzeum bez sbírky
Opominout nelze ani šumavský Dům Karla Klostermanna, který obec Srní otevřela loni v prosinci v budově fary z roku 1820. Nestojí na sbírkovém fondu jako běžné muzeum, ale na umělecké interpretaci Klostermannových románů, které se v 19. století těšily velké oblibě. Expozice zde scénickými prostředky představuje spisovatelovo hlavní téma – les.
Koncepci připravila kurátorka Tereza Dobiášová Krejčí, která už dříve přeprogramovala píseckou Sladovnu. Práci se světlem si vzalo na starost studio 3DSence, které je svými audiovizuálními instalacemi spojené například s pražským světelným festivalem Signal.
“Po výtvarné stránce dominuje expozici vklad Kateřiny Kotyk, talentované mladé ilustrátorky, která pro expozici vytvořila celou řadu autorských ilustrací, a Karey Rawitscher, výtvarnice a kurátorky dětských muzeí původem z USA. Ta stvořila podivuhodný svět Karla Klostermanna v řadě prostorových koláží a instalací z Váchalových tisků (jejichž reprodukce velkoryse poskytlo Muzeum Šumavy), starých knih, fotografií a řady dalších věcí, které skládají vnitřně soudržný obraz mysli Karla Klostermanna,” uvádí web Regionální rozvojové agentury Šumava. Více než tři hodiny audionahrávek namluvili čeští a němečtí rozhlasoví herci a veškerý text je dvojjazyčný. Klostermannovo úsilí o porozumění mezi Čechy a Němci tak ožívá přímo v koncepci domu. Této části je věnováno horní patro expozice.
Druhá část s názvem badatelna a spisovna návštěvníky přenese do dobové studovny. O interaktivitu se tu tentokrát nestarají moderní technologie, ale desítky šuplíků a leporel, které návštěvníky vyzývají k otevírání a zkoumání.
Svou orientací na kulturní dědictví Dům Karla Klostermann doplňuje nabídku návštěvnických center Správy národního parku Šumava, která se zaměřují spíše na seznámeníje turistů s živou přírodou.
Muzeum osvobození: příští velká interaktivní show
Další velký projekt vzniká na Klatovské 19 v Plzni. Během Slavností svobody se zde v roce 2027 otevře Muzeum osvobození. Kromě interaktivity je jeho cílem v návštěvnících vyvolat také silnou emoci. Přítomní zde tak například budou moci v krytu zažít simulaci náletu na plzeňskou Škodovku. Náměstek primátora Pavel Bosák mluví o interaktivní show na světové úrovni.
Všechny tyto projekty spojuje několik věcí. Žádný nevznikl v jednom oboru, protože každý vyžaduje historiky, vědce, umělce, designéry, programátory i řemeslníky. Ve všech hraje roli světlo, ať jako nástroj scénografie, nebo jako součást architektury. A všechny ukazují, že muzeum už není jen skladem předmětů, ale prostorem, ve kterém se kreativní průmysl, kultura a vzdělávání potkávají. Podle Jana Štěpána je propojení light designu, projekcí a scénografie směr, kterým se muzea a expozice posouvají celosvětově.
Pavilon skla v Klatovech: světlo, sklo a architektura
Svým pojetím je jedinečný i klatovský Pavilon skla (PASK), který sice svou expozici nestaví na nejmodernějších technologiích, přesto však nabízí mimořádný estetický zážitek. A to právě díky dokonalé práci se světlem, díky níž se zde v plynule zvlněných vitrínách v plné kráse odhalí přes pět set kusů secesního skla z šumavské sklárny Lötz. Jedná se o druhou největší veřejně přístupnou sbírku této firmy v Evropě. Dechberoucí hře světel zde vychází vstříc i architektura samotného pavilonu.
Budova je moderní, prosvětlená a citlivě zasazená do historického centra a za svou obnovu získala v roce 2015 ocenění v soutěži Grand Prix architektů. Není tedy divu, že už jen stavba sama o sobě přitahuje množství milovníků architektury.
