Může osm svědectví během osmi minut změnit pohled na výcvik první pomoci?
Může. Stejně jako několik málo minut v bezvědomí bez pomoci trvale poškodí mozek a navždy změní život poškozenému i jeho okolí. Osm minut, osm důvodů, osm svědectví, proč musíme změnit pohled na výcvik první pomoci. V unikátním formátu se na jednom pódiu setkají lékaři, záchranáři, zástupci státu i technologických firem. Každý z nich přinese svůj pohled na věc, která rozhoduje – o životě, o systému, o budoucnosti. Zazní zkušenosti z praxe, zásadní fakta i konkrétní výzvy, co a jak změnit. Tak zněla pozvánka na event Osm minut, osm důvodů, osm svědectví, který dostál ambiciózním slovům. Zazněla šokující fakta, která nutně musela změnit pohled zúčastněných na výcvik první pomoci. Pokud ne, tak už máloco.
Několikrát během krátkého, ale velmi hutného programu konference organizované technologickou firmou VR Training Marka Bárdyho zaznělo, že jen pouhé jedno procento lidí ví, jak zachránit život. Sedmapadesát procent absolventů českých autoškol uvedlo, že vědí, jak provést první pomoct. Jen jedenáct procent z nich to ale reálně ví. A přitom se my Češi neustále podceňujeme.
Nejznámější a nejrespektovanější organizací, která u nás organizuje výuku první pomoci, je Český červený kříž. Ten nabízí hned několik typů kurzů podle délky a cílové skupiny. Základní kurz první pomoci pro širokou veřejnost vyžaduje 4–6 hodin. Ten pro autoškoly a řidiče trvá 8 hodin. Zaměstnanci a firmy mohou absolvovat 4–16 hodin kurzu. Zdravotník zotavovacích akcí, tedy táborů a škol v přírodě se školí 40 hodin. Zdravotník pro sportovní akce, což jsou trenéři a zaměstnanci sportovních klubů, potřebují 20–40 hodin. Je to hodně, nebo málo času? Pokud se dostanete do situace, kdy potřebujete vědět, jak zachránit život, asi nemusí být ani 40 hodin dost. Záleží, jak se zachováte, zda umíte zachovat chladnou hlavu, nepanikaříte nebo dokonce neomdlíte. Pak asi neplatí těžko na cvičišti, lehko na bojišti.
A lehko nemohlo být ani návštěvníkům konference Osm minut, osm důvodů, osm svědectví, čísla jsou neúprosná. Třetina řidičů není schopná poskytnout první pomoc. Dvanáct procent lidí by mohlo žít, kdyby se jim včasné pomoci dostalo. To je každý osmý. Včasná pomoc je pomoc poskytnutá do 3–5 minut, po 8 minutách je zdraví nevratně poškozené. Tělo mnohdy opravit lze, ale mozek už ne, a to až v 60 % případů. Každá minuta navíc snižuje riziko na uzdravení o 10–15 %. Mezi záchranou života a záchranou kvalitního života je velký rozdíl. Ještě se vám neudělalo nevolno?
Osm minut, osm důvodů, osm svědectví. Hlavní část programu ležela na osmi lidech a jejich příspěvcích. Každý měl minutu na to, aby se publiku dostal do hlavy. Bez přehánění se to podařilo všem. Stačilo vytáhnout statistiky, osobní zkušenosti a svědectví.
Jako první vystoupil dopravní expert a člen Týmu silniční bezpečnosti Roman Budský, který připomněl, že na českých silnicích ročně zemře 500 lidí. Deset procent řidičů by si s první pomocí neporadilo, 11 % neví, kam volat, a jen 17 % zachránců myslí na bezpečnost. Právě z jeho úst zazněl údaj, že si sedmapadesát procent absolventů českých autoškol myslí, že ví, jak provést první pomoc, ale jen jedenáct procent z nich to reálně ví. Budský je názoru, že školení by měli poskytovat odborníci, ne autoškoly, a školení by neměla člověka zahltit a vystrašit.
Následoval příspěvek předsedy českého Červeného kříže Marka Jukla, který apeloval na co nejrealističtější výcvik první pomoci a zdůrazňoval, že teorie z internetu nestačí. Při poskytování první pomoci by zachránci mělo automaticky naskočit, co má dělat: „Když si je člověk jistý, zachraňuje.“ ČČK ročně proškolí 60 tisíc lidí.
Třetím vystupujícím byla vedoucí vzdělávacího a výcvikového střediska Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje (ZZSPK) Ivana Krsová. ZZSPK disponuje 51 výjezdními skupinami na 26 stanovištích. Ročně uskuteční přes 70 000 výjezdů, přičemž ze zákona musí dojet (stejně jako v jiných krajích) do 20 minut. Dvacet minut. Co stihnete za dvacet minut v rámci pracovního dne? A jak dlouhých je dvacet minut, když čekáte na záchranku s příbuzným po mrtvici? K většině zástav oběhu dochází doma, jak upozornila Krsová. Proto je třeba, aby uměli zasáhnout laici, než přijede profesionální pomoc, přestože v Česku má záchranná služba naštěstí vysoké pokrytí. Zásadní je tzv. řetězec přežití (Chain of Survival), tedy soubor kroků, které významně zvyšují šanci na přežití osoby v kritickém stavu (zejména při náhlé zástavě oběhu). V českém prostředí se obvykle rozlišuje pět klíčových článků. Věděli jste, že ročně má záchranná služba v Česku na kontě více než 1 200 000 výjezdů? Jen 10 % pacientů je v dobrém neurologickém stavu.
Přednosta kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny profesor Jan Beneš hovořil o tom, že příbuzní věří, že se z umělého spánku jejich blízcí probudí, že jsou bojovníci. „Postižený dobojoval ve chvíli, když došlo k zástavě oběhu. Jde hlavně o to, kdo bojoval s ním,“ zdůraznil Beneš a uvedl data ze studie Plzeňského kraje pro rok 2022: Ze 499 lidí, kterým byla mimo nemocnici provedena resuscitace, se podařilo 146 z nich (29 %) obnovit srdeční činnost a byli převezeni do nemocnice. Z těchto lidí ale jen 48 (necelých 10 %) nakonec přežilo bez vážného poškození mozku.
Po profesoru Benešovi hovořil docent Václav Šimánek, ředitel Fakultní nemocnice Plzeň, který shledal vystoupení svého kolegy, předřečníka Jana Beneše jako pesimistické. Jeho příspěvek se zaměřil zejména na příběh se šťastným koncem. S nadsázkou se dá popsat tak, že paní svůj infarkt přežila, protože omdleli jen dva ze tří přítomných zachránců, třetí dostal profesionální rady po telefonu a vrtulník měl kde přistát. Příhoda se totiž stala na zahradě za domem blízko pole. Ne vždy ale infarkty končí takto “šťastně“. Šimánek vysekl velkou poklonu Marku Bárdymu, řediteli VR Training, který pódium ovládl jako šestý spíkr. Bárdy jako cíl projektu VR Rescue stanovil 100 000 proškolených ročně. Zmínil, že je podle něho mylné uvažovat směrem, že jsou lidé obecně líní. Chyba je za něj vždy v technologii. „Ti samí líní lidé dokážou na nemocné děti vybrat miliony a denně s chytrými hodinkami běhat, byť je to nebaví,“ uvedl. „Osvětová kampaň může být slabá. Abychom mohli udělat funkční produkt, potřebujeme lidi. Produkt musíme nadesignovat tak, aby mu lidé byli přístupní. Musí být rychlý. Nechci měnit charakter lidí,“ dodal Bárdy.
Na pódiu ho vystřídal Zdeněk Doubek, který dostal infarkt na výletě na kole do cukrárny v Chrástu. Měl štěstí. Kolem šel primář, a tak zástavu srdce přežil bez újmy na zdraví. Na místě poděkoval lékařskému personálu a zdravotníkům se slovy, že nechápe, „proč lidi na zdravotníky nadávají“. Jako osmý vystoupil Marek Chaloupecký, člen Výkonné rady Českého červeného kříže, který si vzal na starosti rozjezd Mládeže ČČK.
Třešničkou na dortu za svižnou, informačně hutnou a místy hodně šokující konferencí byla závěrečná řeč Marka Bárdyho: „Nerozumím technologiím, nerozumím ani zdravotnictví a proto nevidím ani mnohé překážky.“ Jeho technologická společnost VR Training spojila celou řadu profesionálů z různých oborů, kteří mají nemalé cíle. A daří se je naplňovat. Během 8 hodin jejich akce VR Rescue 1000 proškolila 1255 lidí. Souběžně konaná konference Osm minut, osm důvodů, osm svědectví, jíž je věnovaný tento text, zaplnila sál do posledního místa, a rozhodně ne díky voňavým řízečkům.
Dokázala shromáždit ty nejdůležitější profesionály v oboru, ale také v tom dobrém slova smyslu vyšokovat publikum. Dalo by se říct, že za pouhou hodinu a půl, ale stačila by každá minuta jednotlivých osmi řečníků. Asi netřeba klást si otázku, proč musíme změnit pohled na výcvik první pomoci. Jde o to, jak co nejrychleji změnit stav věcí. VR Rescue, výcvik spojením virtuální reality a umělé inteligence, která se stává individuálním trenérem, zabere 10 minut. Stále platí, že jen 1 procento lidí dokáže správně poskytnout první pomoc.
