„Já ho plánuju vzít i na předměty, které nejsou jednoduché a které nejsou úplně přívětivé, ale musí to zvládnout, když se sem bude chtít hlásit,“ říká Martin Ondřich, student třetího ročníku informatiky na Fakultě aplikovaných věd. Téměř celý listopad ho na přednáškách, cvičeních, v knihovně i v menze stínuje Martin Húšťa z plzeňské Střední školy informačních technologií a finančních služeb. Až v květnu odmaturuje, chce se také přihlásit na informatiku na FAVce. Díky svému staršímu kolegovi si vysokoškolské prostředí může osahat s předstihem.
Oba už se společně podívali například na přednášku o biometrických systémech a ochraně informací, při níž přišla řeč na rozpoznávání hlasu. Zpětně přitom student FAV Martin vidí, jak užitečná by podobná zkušenost byla i pro něj samotného. Když nastupoval do prvního ročníku, v univerzitním prostředí se zpočátku příliš neorientoval. „Byl jsem hodně zmatený, co můžu a nemůžu dělat, kde co najdu a kde co zjistím. Třeba orientace v portálu ZČU pro mě byla šílená. Kdyby mi někdo tehdy týden nebo čtrnáct dní všechno ukazoval, byl by to úplně jiný zážitek,“ vzpomíná.
Projekt Vysokoškolákem na zkoušku letos přilákal rekordních 40 středoškoláků. Jsou nejen z Plzně, ale také ze středních škol v Blovicích nebo Berouně. Každý z nich dostal svého průvodce z řad studentů ZČU. „Letos je to už sedmý ročník a zkušenost je zatím taková, že projekt funguje. Většina středoškoláků, která stráví pár dní s našimi studenty, si pak skutečně podá přihlášku na ZČU,“ popisuje koordinátorka projektu Jana Ovsjanniková ze studijního odboru. Dvojice spolu v průběhu listopadu musejí strávit 20 vyučovacích hodin.
Matyáš Procházka a Jakub Nezbeda se přijeli podívat na Fakultu strojní až ze Střední průmyslové školy ve Strakonicích. Oba už mají o svém dalším směřování poměrně jasno – chtějí dělat strojařinu a poznat ji zblízka. Na fakultě je provází Teodor Pech, student druhého ročníku programu Strojní inženýrství. „Ta matika, to je tady jako strašný,“ hodnotí jeden ze středoškoláků první zkušenosti. Hned ale dodává, že kinematika ho docela zaujala. Jeho spolužáka zase nadchla technologie tváření.
O budovu vedle si mezitím Daniel Pivoňka cvičně zapojuje střídač elektrické energie. Teď studuje na Střední průmyslové škole strojnické, víc ho ale zajímají předměty na energetiku. Na Fakultě elektrotechnické se mu průvodkyní stala Anežka Tetřevová, členka skupiny studentských koordinátorů fakulty a studentka třetího ročníku. „Dostávám třeba otázky typu: jak dobře jde skloubit vysoká škola s brigádou, jak dobře si jde nastavit vlastní rozvrh, jak náročné je studium,“ dodala.
Všichni průvodci ze ZČU se totiž mladším kolegům snaží přiblížit také to, co se do rozvrhu nevejde – běžný studentský život, prostředí fakulty i to, jak si vysokoškoláci organizují čas. Právě větší samostatnost patří k věcem, které středoškoláky při první zkušenosti překvapují. „Překvapila mě ta vesměs volnost, co je tady. Není to tak upnutý jako na střední škole,“ popsal. Dodal, že se chystá i na lednový Den otevřených dveří ZČU, i když si není jistý, zda už to nejlepší neviděl teď v listopadu.
Všichni vysokoškoláci na zkoušku se shodují na tom, že jestli je bude bavit strojařina, elektrotechnika nebo informační systémy, se nejlépe rozhoduje ve chvíli, kdy si mohli sednout do skutečné posluchárny, vyzkoušet si práci v laboratoři nebo se zeptat někoho, kdo už studiem prochází. Martin Hušťa by ho proto doporučil i všem dalším studentům, kteří váhají: „Je to dobrá zkušenost už sama o sobě.“