Co se děje v hlavě, když mozek marně hledá slova? Už to máme na jazyku, ale druhá strana stále slyší jen dlouhé eee. Problém nastává, když nelze vinit únavu a když se něco takového začne opakovat. To může být předzvěst vážnějšího zdravotního problému – třeba Alzheimerovy choroby nebo demence. Vědci teď zkoušejí, jestli by takové signály nešlo zachytit dřív. „Našim cílem je vytvořit aplikaci pro samovyšetření, která bude mít podobu hlasového dialogového systému. Výsledkem bude, že při včasném záchytu může testovaná osoba následně pro potvrzení podstoupit podrobnější diagnostiku a pak také adekvátní léčbu,“ popsal záměr vědců z Fakulty aplikovaných věd kybernetik Luboš Šmíd. Na projektu kybernetici spolupracují s lékaři z Fakultní nemocnice Královské vinohrady, konkrétně s těmi z neurologické ambulance pro poruchy paměti.
Každému uživateli aplikace předloží sadu 10 testů, například test sluchu, zraku, opakování vět, popis složitějšího obrázku. V případě, že něco není v pořádku, dostane pacient po ukončení testování doporučení vyhledat lékaře. Test si může udělat kdokoliv. A jaký je přínos kybernetiků kromě naprogramování aplikace? Jsou to právě řečové technologie a strojové učení. Mnozí mohou říci, že rozpoznat řeč už dnes umí kdejaká AI (ano, a právě díky podobným vědcům), ale chybovost je stále vysoká. Na FAV ji u svého modelu srazili z 31 na 8 %.
Zatím mají v klinické studii 371 vzorků, výsledkem už jsou čtyři diagnostické skupiny. „Předběžné výsledky nám ukazují, že tyto skupiny dokážeme oddělit už na úrovni jednotlivých úkolů. Pohybujeme se mezi 90 až 95 procenty přesnosti jejich roztřídění,“ dodal Luboš Šmíd. Teď vědce a lékaře čeká ještě měsíc a půl intenzivní práce, pak představí finální verzi aplikace.
Algoritmy v biologii
Umělá inteligence si už dnes poměrně obstojně poradí se seminárkou i obrázkem. „Bio-AI ale není ChatGPT,“ říká Lukáš Kuhajda, student bioinformatiky na Fakultě aplikovaných věd ZČU a AI inženýr ve firmě Sampling Human. „Dat je málo a lidské tělo je pořád z velké části neprobádané území. Bez nich i ty nejlepší algoritmy jen hádají,“ zmínil. Přesto už existují první průlomy – třeba systém AlphaFold, který umí odhadnout tvar molekul a zrychlit vývoj léků.
Největší hádanka se podle Lukáše skrývá v samotných buňkách: „V těle jich máme asi 30 bilionů, všechny se stejnou DNA, a přesto každá funguje jinak.“ Jedním z klíčů v Sampling Human je tak sledovat buňky jednotlivě. Takzvané „single-cell“ technologie ukazují, co se děje uvnitř konkrétní buňky a už teď tím mění výzkum nemocí.
Cíl celosvětových odborníků na AI ale míří mnohem výš. Bio inženýři se momentálně snaží vytvořit virtuální buňku, na které by bylo možné vyzkoušet, co udělá nově testovaný lék nebo vývojová změna v DNA. Technologie jako Sampling Human k tomu zatím přispívají právě zaměřením jen na vybrané, jednotlivé (a existující) buňky. „To už teď může vést k přesnější prenatální diagnostice nebo k odhalení rakoviny z krve,“ uzavřel Lukáš Kuhajda.
Kolik kruhů má AI peklo?
Vede nás umělá inteligence do pekla? To je podle Filipa Kirschnera otázka, kterou by si měl položit každý, kdo AI používá. „Vergilius neprovází Danteho peklem, aby ho vyděsil, ale aby mu ukázal různé podoby lidského selhání a jak se jim má vyhnout,“ řekl na úvod svého bloku Filip Kirschner z firmy Applifting.
První problém (a kruh pekla) se jmenuje Nepochopení. Pro někoho je AI magie, pro jiného chytřejší vyhledávač. Ve skutečnosti jde o systém, který v obrovském množství dat hledá vzory. Zázraky ale neumí. A někdy nezvládá ani pravdu a místo ní nabízí Sebejisté nesmysly. „Pak dají právníci k soudu dovolání na rozsudky, které neexistují. Nebo se vědci odvolávají na neexistující články,“ řekl Filip Kirschner. Zní to absurdně, ale před cestou do třetího kruhu pekla zkuste AI položit otázku, kolik kamenů denně by měl průměrný dospělý člověk sníst. Předsudky. AI se učí z dat, která vznikala v době, kdy svět nebyl zrovna spravedlivý, a tak mnohdy staré chyby, které dnes společnost považuje za nepřijatelné, tiše přenáší dál.
Vytvořit věrohodné video nebo „důkaz“ dnes zvládne skoro každý. Ne, že by tu Manipulace dříve nebyla, teď má ale nástroj pro zmatení oponenta skoro každý. Mezitím AI mění Budoucnost práce. Rutinu přebírají stroje, firmy hledají už jen zkušené lidi a na pomocné začátečnické pozice je tu AI. Možná nejtišší změna a šestý kruh AI pekla se ale odehrává jinde. Ve vztazích, respektive jejich antonymu – Izolaci. „Když si povídáte s AI, jste pro ni střed vesmíru. A to je pro mnoho lidí fantastické,“ vysvětlil Filip. Jenže právě proto může být nakonec mnohem těžší mluvit s někým, kdo vás nepřeruší jen proto, aby vám dal za pravdu. Do toho přidejme sedmičku ve formě Dohledu, kdy desítky států už AI využívají ke sledování společnosti. Osmičku má kruh pekla s názvem Závislost. Zkusme si dnes bez navigace najít cestu na nové místo nebo bez chytrého pomocníka napsat souvislý text. Devátý kruh představuje Vývoj autonomních zbraní. Systémy, které samostatně vyhledávají cíle, nejsou novinkou. Většina armád světa ale pořád v rozhodovacím procesu ponechává roli člověka. Ale na jak dlouho?
Kirschner k tomu přidává ještě jeden, desátý kruh. Ztrátu kontroly. Jednou budeme mít systém, který splní každé naše přání. Jenže co když to přání neumíme ani správně vyslovit (rozumějte napsat neprůstřelný prompt)? Stačí si vzpomenout na starou pohádku o králi, který chtěl proměnit všechno, čeho se dotkne, ve zlato.
Větší hráč než Netflix? Česká televize
Náladu a pocit bezradnosti z prudkého vývoje AI nakonec přítomným posluchačům zvedl Zdík Kudrle, který se významně podílel na digitální transformaci České televize. Na první pohled jednoduchá věc: zapnete televizi, běží zprávy, seriály nebo sportovní přenosy. A diváci si je najdou i zpětně na webu. „Nesmí být černá obrazovka, i kdyby hořel barák televize,“ řekl. Ve skutečnosti ale Zdík Kudrle dává nahlédnout do kódu kolosu, který musí i přes chaos fungovat bez zaváhání.
Čísla, která ukazuje, dávají tušit proč. Archiv obsahuje přes 260 tisíc pořadů. Jejich přehrání by zájemcům o tuto formu zábavy zabralo bezmála 50 let. Jenže největší výzva nejsou objemy, ale zmíněný chaos, který se odehrává v pozadí (v režii i v kancelářích), tabulky, procesy, postupy. A pak se kvůli tomu, že na zimním stadionu extraligového týmu taje led, zpozdí začátek přímého přenosu – co v programu s nenaplánovanými minutami? Zdík Kudrle vysvětlil, že systémy České televize jsou také jakési Danteho peklo. Formáty nejsou jednotné, část řešení pamatuje jinou dobu. Nejstarší kód je starý přes dvacet let – a pořád běží.
A do toho všeho vstupují zákonem stanovená pravidla pro veřejnoprávní médium: žádné výpadky, všechno archivovat, žádné reputační přešlapy. Jedno dílo má v systému i několik podob – jednou je Saturnin film, podruhé seriál, a potřetí se někdo rozhodl natočit verzi, kterou rozdělil na dva díly. Kterého, že pouštíme v neděli v osm na dvojce? K tomu je potřeba přičíst titulky, umístění v archivu, popisky, webové stránky. Zdík Kudrle tomu za své působení v ČT dal s kolegy alespoň minimální řád. Pro diváka se nezměnilo skoro nic, v zákulisí ale šlo o skoro dvě desítky let digitální práce.
Foto: Aimtec, více fotografií z TechTalks najdete na Facebooku společnosti
