Plzeň má nejen pozoruhodnou průmyslovou historii, ale také zajímavou technologickou budoucnost. Jednou z nadějných technologických inovačních společností z Plzně je JALUD Embedded. Vývoj softwarových aplikací zakladatele, Jakuba Vališe a Lukáše Svobodu, dovedl k realizaci produktu, který má přesah do více oblastí, ale především má pozitivní společenský dopad. SED zachraňuje životy a chrání majetek. Jak? Na to jsme se zeptali Lukáše Svobody.
O technologii SED: SED funguje na principu detekce zvuků signalizujících nebezpečí. Upozorní na zvukové události jako je střelba, agrese, panický křik, tříštění skla, graffiti sprej, bruska nebo vrtačka. Také umí monitorovat hladinu hluku. Plzeň začala s rozmisťováním zvukových čidel v roce 2021, když firmě JALUD Embedded umožnila nainstalovat v ulicích tři prototypy jejich zařízení. Osvědčily se. Mimo jiné při rvačce dvou mužů, z nichž jeden vystřelil. Ránu zachytil detektor na čtvrt kilometru vzdáleném sloupu a strážníci se tak o incidentu dozvěděli dřív, než jej stačil někdo ohlásit. V roce 2023 došlo k potyčce dvou mužů v Dubí. SED na agresivní jednání upozornil místní policii. Jednomu z mužů se náhle zastavilo srdce. Včasně přivolaný strážník muži zachránil život. Aktuálně SED zachraňuje životy a chrání majetek v Plzni, Praze, Brně, Ostravě, Mladé Boleslavi, České lípě, Teplicích a v dalších českých městech, ale i po světě: v USA, Anglii, Brazílie, Belgii, Polsku a Nizozemsku. Firma se již dočkala uznání odborné veřejnosti. Stala se vítězem v kategorii Veřejná správa 2023 oborového ocenění AI Awards a získala také čestné uznání odborné poroty projektu Vizionáři 2023 sdružení CzechInno.
Lukáši, o vaší společnosti se mluví zejména ve spojitosti s technologií SED. Vy jste s vaším společníkem Jakubem softwaroví vývojáři. Měli byste ještě kapacitu na další projekt?
Ono je vždycky dobré věnovat se jedné konkrétní věci než tisícům věcí. My jsme, tak jako každá firma, historicky měli spoustu nápadů, které jsme chtěli zkoušet realizovat, ale nepřišli jsme s nimi ve správný čas na správném místě, takže nevyšly. A jak se říká, že 9 z 10 firem zkrachuje, tak u nás to bylo těch 9 nápadů z 10. Jeden z těch nápadů, co jsme měli, byl projekt na inteligentní lednice. Bylo to hodně sofistikovaně vymyšlené. Chtěli jsme vytvářet software pro výrobce plně zdarma, ale chtěli jsme mít přístup k datům a vědět například to, když to zjednoduším, že někomu třeba dochází mléko. O tom bychom informovali supermarkety v okolí a uživateli dali na lednici leták o slevě na mléko. Hlavní myšlenkou bylo znát nákupní chování uživatelů, vědět co nakupují, kde a v jaké oblasti a tuhle informaci obchodovat s řetězci, což se v té době ukázalo, že předběhlo dobu. Zájem o to nebyl, nicméně dneska vím, že se na něčem podobném pracuje. Historicky spolupracuji s firmou z Prahy, jejíž spolumajitel je bývalý majitel společnosti, která udělala úspěšný exit. Díky tomu vím, že teď pracují na projektu pro jednoho zahraničního výrobce a ten projekt je velice nápadně podobný tomu, co jsme před těmi deseti lety vymýšleli. Ne všechny nápady a projekty byly mimo mísu, ale vždycky se ukázalo, že ne úplně jednoduše obchodovatelné, anebo ne v ten správný čas. Každý nápad je o tom být ve správný čas na správném místě a umět ho nejenom prodat, ale umět ho i dobře načasovat vzhledem k trhu, aby byl uchopitelný.
Vy jste uvedl, že když jste o vašem produktu hovořil před potenciálními zákazníky, dokázali ho docenit až poté, kdy zcela pochopili, jak funguje, což se přiznám, že se stalo i mně. Když mi váš kolega ukázal, jak SED funguje, dává mi vše daleko větší smysl. Přečíst si o tom nestačí.
To je právě ten problém obchodu. Obchodní model jsme nastavili tak, aby byl velice výhodný pro naše partnery, aby se ve výsledku měli líp než my, ať už je to nějaký distribuční kanál nebo systémový integrátor. Nicméně není to tak jednoduché a narážíme na to, že obchodní partner, tedy systémový integrátor, který – ačkoliv má blízko k potenciálním zákazníkům – jim není schopný náš produkt vysvětlit. Není schopný jim ho sám odprezentovat a podat tak, aby ho dostatečně pochopili a aby s tím produktem dokázali pracovat. To je problém číslo 1. Problém číslo 2 je ten, že má v týmu zpravidla nějaký počet instalátorů, kteří se před desítkami let naučili, jak zapojit kameru a nic jiného, nového se učit nechtějí a nebudou. I když se firma jmenuje systémový integrátor a měla by integrovat spoustu bezpečnostních technologií do jednoho celku, tak často je slovo integrace spojené jenom s tím, že zapojí kameru a kamerový výstup ji v nějakém okně zobrazí, o tom by ta integrace ale právě neměla být. Měla by být o tom, že bude prvky spojovat a bude je umět široce propojovat s nějakými novými systémy a novými technologickými řešeními na trhu. Často narážíme na to, že není vůle se učit novým věcem. Problém obchodu je daleko komplexnější, není to jen o tom někde něco odprezentovat.
Prezentace je ve vašem případě zásadní. Pokud někoho nepřesvědčíte na první dobrou, možná vám už druhou šanci ukázat, jak vaše zařízení funguje, nedá. Dokud jsem SED neviděla „v akci“, dost dobře jsem si ho představit neuměla, jak už jsem zmínila.
Je to tak. Většinou v místech, kde k tomuto dojde, má pak člověk zavřenou cestu napořád. Uvedu příklad z Prahy. Tam před 10 lety zkoušeli napojit mikrofon ke kameře a reagovat na nějaké zvukové události jen na základě hlasitosti, což v takto velkém městě nemůže fungovat, protože tam jsou hlasitých událostí tisíce. Mají s tím špatnou zkušenost, takže dneska je tamní vedení městské policie nastavené tak, že řekne, že nic takového nechtějí a reagují, že jejich kluci dělají dobrou práci, dělají ji desítky let, dělají ji dobře, mají výsledky a nechtějí jim přidělávat práci. Vy jste teď na vlastní oči viděla, že je to naopak, když je systém SED správně uchopený, zaintegrovaný a operační oddělení dobře vyškolené, když ta obsluha ví, co má dělat, tak jí to práci naopak zjednodušuje. Když jim přijde alert (upozornění, pozn. aut.), že dochází k nějaké události, rovnou jim tam bliknou kamery v okolí, tak operátor to má většinou do 15-20 vteřin odbavené, takže pro něj je to naopak veliké zjednodušení práce. Sami nám říkají, že na ty prostory, které nyní mají pokryté zvukovou analýzou, už explicitně ani nekoukají, že se dívají na kamery, kde ta čidla nemají a tam dělají preventivní činnost. Tady spoléhají na technologii, která jim pošle upozornění, když dojde k nějaké události. Takto to jednou zprostředkovaně bylo vysvětlené policii v Praze. Teď nic takového nechtějí a zarytě SED odmítají. Prý už něco takového měli, nefungovalo to, nebyli s tím spokojení, nechtějí to a mají své práce dost. Nechtějí o tom ani diskutovat, takže někdy vám to – špatná prezentace skrze nějakého partnera – ty dveře opravdu zavře takovým způsobem, že už se ani neotevřou.
Používání chytrých technologií se obecně někteří lidé brání. Bojí se, že jim vezme práci, nebo že se „ukáže“, že to technologie „dělá lépe a rychleji“, co myslíte?
Často se bojí, že jim to přidělá práci. Málokdo má otevřenou hlavu a inovativní myšlení. Myslím tím early adopters (lidé, kteří jako první zkoušejí a používají nové produkty nebo technologie před jejich širokým přijetím na trhu, pozn. aut.), jako je v Plzni třeba Luděk Šantora (ředitel BIC Plzeň a TechToweru, pozn. aut.). Takových lidí je obecně hodně málo. Pak máte druhou část lidí, kteří jsou ve vedoucích pozicích a mají, řekněme, hlavu aspoň částečně otevřenou. Sice technologiím nerozumí, ale dokážou vnímat a člověka aspoň nějak vyslechnout a zamyslet se nad tím. Pak ale bohužel narážíme na to, že celá škála lidí, kteří na těch pozicích jsou, protože byli u policie posledních 40 let a mají tu pozici nějakým způsobem odpracovanou, jsou na něco zvyklí a cokoliv nového, moderního nebudou přijímat, protože to prostě nějak dělali, tak to dělat budou a jsou přesvědčení, že tak, jak to dělali doteď, je to správně a vlastně ani nechtějí nic nového přijmout. Tam bohužel často ani sebelepší prezentace nepomůže. Pak také narážíme na to, že často nemají vybudovaná operační střediska, protože historicky se u nás budoval kamerový systém, hodně velký boom byl kolem let 2005 až 2010, kdy se kamerové systémy hodně rychle budovaly a k nim i operační střediska. Pak nastal i takový přelom, kdy spousta operačních středisek zanikla, protože se zjistilo, že je hrozně drahé mít tam čtyři lidi a měnit je na směny, kdy vlastně potřebujete ideálně tři krát tolik lidí, tedy 12, 15 lidí, kteří se budou starat o operační středisko, kdy se vlastně stejně řeší jen historické záznamy – když se včera něco událo, tak někdo přijde, ale to pak stačí mít jen nějakého technika, který ze serveru ze záznamu vytáhne, co je potřeba. To jsou pak věci, které vám samozřejmě nepomáhají, když budujete nějakou moderní technologii, která má urychlit přístup k nebezpečné události.
V Česku je poměrně bezpečno. Když si představím 15 lidí na služebně, nákup poměrně drahých technologií…
Technologie nemusejí být tak drahé. Rozhodně se nemusí jako kamery instalovat do každé místnosti. Na gymnáziu v Praze jsme zkoušeli simulovaný útok s Policií České republiky, kde jsme měli jedno čidlo ve 2. patře. Byla to třípatrová škola a byla hezky situovaná, uprostřed byla široká hala, po stranách byly učebny a na každé straně točité schodiště, na jedné straně ještě plechové schodiště. Tam se krásně linul zvuk skrze všechna patra, a když došlo k nějaké události, lidé křičeli, stačilo jedno čidlo uprostřed. Zadetekovalo všechna tři patra úplně bez problémů, takže to rozhodně není o počtu prvků. Druhá věc je, a to jsme u problému operačních středisek a jejich budování – instituce, jako je škola nebo supermarket, nemusí mít vybudovaná svoje operační střediska, může být jedno centralizované. Je spousta firem, které se na tohle specializují. Mají specializované školitele, kteří jsou dobře zaplacení a dohlíží tímhle způsobem na x objektů po celém Česku. Pak ta služba nemusí být vůbec drahá. Tam jsou náklady řádově nižší. Dané instituce také mohou být napojené na městskou policii. Bavíme se s některými městskými policejními sbory, které mají relativně progresivní velitele a říkají, že pokud bude nějaká instituce, a nemusí být ani veřejná, třeba pobočka ČEZu, kam chodí hodně lidí, a bude to instituce, která bude mít zájem o spojenou ochranu… Když se něco děje, něco opravdu vážného se stane, tak stejně volají policii, i v případě, že na místě mají svoji bezpečnostní službu. Když ten kontakt není takhle zprostředkovaný, tak si všichni ti operátoři musí vzájemně vysvětlovat, co se vlastně děje, a vyhodnocovat. Komunikace napřímo je vždy nejlepší. Když už město investuje do operačního oddělení a má tam lidi, tak se může zkusit domluvit třeba se Správou železnic, aby se napojili na nádraží, protože často se děje i to, že oni spolu nemluví a hlídají část nádraží zvenku, vnitřek už ale má na starosti jiná instituce a její bezpečnostní agentura. To je něco, co by mohlo jednotlivým městským policím, nebo i jiným pultům centrální ochrany, ať už bude od městské policie, nebo jako externí služba, když se instituce domluví a budou odesílat události do jedné externí služby, pomoct. To vůbec nemusí být drahé, a to ani na straně toho města. Vždycky je to o tom uvažovat komplexně. Když budu soukromě, v privátní sféře zaměstnávat 12 lidí, ale budu vědět, že díky moderním nástrojům a technologiím dokážou moji lidé udělat daleko více práce, můžu jejich volnou kapacitu ještě outsourcovat na další subjekty.
Můžete uvést nějaký příklad, kdy se SED opravdu osvědčil?
V portfoliu máme Dubí, které nedisponuje žádným operačním střediskem. Když jsou strážnici na služebně, tak dohlíží oni, když ne, přebírá to sekretářka a případně hlídku o incidentu informuje vysílačkou. Technologii nadále rozvíjí, rozšiřují a funguje to. Tam jsme měli i prvního zachráněného člověka. Šlo o rvačku, kdy se jednomu z poškozených zastavilo srdce. Hlídka o incidentu věděla a použila defibrilátor, který povinně vozí. Bez upozornění SED by dojezd patrně trval déle, takhle to zvládli asi do tří minut.
Bavíme se o chytré technologii, která dokáže detekovat, když se nějaký čin děje. Neměli bychom investovat i do prevence a péče o psychické zdraví? Ptám se na to, protože jsme mluvili o tom, že se zvyšuje riziko útoků mezi mladými útočníky.
To je trošku jiná disciplína. Jedna věc je bezpečnost, druhá nějaká prevence, jak s lidmi pracovat. Samozřejmě se svět někam vyvíjí, je to i otázka výchovy, jak jsme zvyklí děti vychovávat, jaké vlivy to na ně má. Je to hodně komplexní věc. Za mě je důležité se umět situacím přizpůsobovat a včas a rychle na ně nebezpečné události reagovat.
Duševní zdraví mladých a jejich bezpečnost se staly velkým tématem zejména po útoku na Filozofické fakultě. Do té doby jsme s tím v Česku neměli zkušenost, sledovali jsme tyto případy v USA. Tam by se SED jistě uplatnil a asi byste neměl tak složitou práci s vysvětlováním, co všechno umí a že je potřeba, co myslíte?
To ano. Na druhou stranu v Americe máme v podstatě jedinou konkurenci, ale konkurence je etablovaná a ono vstupovat na americký trh je poměrně náročné, ať už z hlediska finančního, tak i časového posunu. Za námi s touhle otázkou přichází hodně lidí, a mimochodem, jsou to i právě VC investoři. Říkají, že kdo nezačne v Americe, jako by nebyl, ale nám přijde strašně hloupé přehlížet problémy, které máme tady v Evropě. Když vidíme, co se děje v Anglii, Německu, Belgii nebo ve Skandinávii, ve Švédsku. Problémů tady v Evropě máme hodně. Deset let jsem bydlel v Regensburgu, kde dneska v parcích demontují lavičky, protože tam byly pokusy o znásilnění a obtěžování dětí, který kolem chodily ze školy. Problémy v Evropě rozhodně máme, ale zároveň ve využívání technologií a moderních nástrojů právě v oblasti prevence, nebo oblasti, kde se realizujeme my, jsme hodně pozadu a často jsme hodně zpátečničtí. Doufáme, že to změníme, snažíme se dělat osvětu a realizovat spoustu veletrhů nebo organizovat vlastní konference. Daří se nám to minimálně tady v České republice a doufáme, že to dokážeme předat i v západní Evropě, která má daleko víc problémů v ulicích.
Vaším „vlajkovým“ městem, kde jste SED pilotovali a kde se používá v široké míře, je Plzeň. Jaké máte výsledky? Zkrátil se například dojezdový čas policie k různým incidentům, nebo se dá říct, že si „výtržníci“ do budoucna potyčky rozmyslí, když o čidlech vědí?
Zpětná vazba od policie, například z již zmíněného Dubí, je taková, že tam, kde nasadili naše čidla, incidentů výrazně ubylo, takže to opravdu funguje. Každý měsíc se k nám dostává report od policie z Plzně, která nám přesně ukazuje, kolik operátoři vlastní činností vyhodnotili událostí, ke kolika událostem byl výjezd a jak jim to pomáhá. Už dneska v číslech vidíme, že jsme skoro zdvojnásobili efektivitu operačního střediska. Díky detektorům dokážou rozpoznat v reálném čase dvakrát tolik událostí v ulicích.
A strážníci jsou víc na místech, kde jsou třeba?
Z jednotlivých testů simulovaných útoků s Policií ČR, kdy měříme i dobu přístupu, máme jasná čísla, že opravdu dochází k výraznému zkrácení proudu informace, než se dostane do operačního střediska. Testovali jsme simulovaný útok na letiště, kde byla scéna, kdy došlo k útoku aktivního střelce, který šel skrze recepci do správní administrativní budovy letiště. Tam se útočník zbavil obsluhy recepce, ta tedy nemohla přivolat pomoc. Než si toho někdo v okolí všiml a byl na očích útočníka, uběhlo nějakých 7 a půl minuty, zatímco informace z našeho zařízení byla ve vteřině na operačním, takže na operačním to celou dobu věděli, ale čekali, kdy jim ta informace přijde. Takhle to funguje v reálném životě. A ještě do toho zasahuje psychologický efekt přihlížejícího – paradoxně čím víc lidí je v dané oblasti, tím je i menší pravděpodobnost, že dojde k nahlášení události, protože si každý myslí, že už určitě někdo zavolal na policii. Navíc s tím nechce nic mít. Je to prostě hloupost a bohužel pak dochází k tomu, že ty události a incidenty jsou úplně přehlížené, což se ukázalo a projevilo v podstatě hned v prvních týdnech, kdy jsme naše zařízení nasadili na Americké ulici v Plzni, kde došlo k výstřelu. O tom taky informovalo čidlo. Kolemjdoucí si akorát vytáhli telefony a to, že někdo vystřelil na ulici, natáčeli. Natáčeli si, jak nějaký člověk pažbou mlátí druhého do hlavy, nikdo nezavolal policii. To jsou situace, které dokazují, že SED smysl má. Výsledky jsou. Projevit se mohou tak, že policie bude mít incidentů, které odhalí, na které přijde a které vlastně zmaří, podstatně víc. Někdo to může chápat tak, že se opilí lidi vzájemně pomlátí, ale může jít někdo kolem a může dojít k nějakému většímu zranění. Někdo se tam blbě bouchne hlavou a bude mít doživotní následky. Každá taková situace a její prevence, minimalizace škod díky včasné reakci určitě dává smysl.
„Za mě je to o tom se nad technologiemi víc zamyslet v nějakých větších souvislostech, vidět tam ty souvislosti.“
A pro město to nakonec nemusí být drahé, jak už jste zmiňoval.
Jak už jsem naznačil. Obec může přemýšlet tak, že už tady něco takového vybudovaného je a může se bavit s nějakými soukromými subjekty, jako je Správa železnic, pobočka ČEZu, pobočka EON a další velké průmyslové parky, že jim bude pomáhat se zajištěním bezpečnosti. Z toho můžou být nějaké finance, které pomůžou s financováním operačního střediska. Je to výhodná situace pro obě strany, protože ta druhá strana by si jinak platila nějakou svojí bezpečnostní službu nebo složitě financovala svoje operační oddělení nebo ho odsourcovala. Za mě je to o tom se nad technologiemi víc zamyslet v nějakých větších souvislostech, ty souvislosti tam vidět. Pak to nutně nemusí znamenat vyšší náklady, ale naopak lepší bezpečnost i pocit bezpečí, protože jedna věc je bezpečnost, druhá věc je pocit bezpečí lidí v daném městě.
Můžete to více rozvést?
My teď vytváříme takové unikátní samolepky, které budou v daných oblastech ukazovat, že se tam lidé mohou cítit bezpečněji, protože budou vědět, že je ta oblast pokrytá technologií a že když se, nedej bože, dostanou do nesnází, když je někdo napadne a oni zakřičí, policie o nich bude ihned vědět. To je určitě věc, která může dodat lidem, jež v tom prostředí žijí, nějaký pocit bezpečí. Budou zkrátka vědět, že tady něco takové funguje a oni se na to můžou spolehnout, když budou v nesnázích.
Napadlo mě, že by se vaše technologie dala využít i v bankách nebo třeba v pohraničních zónách, kde je po většinu času klid a je velmi náročné nebo drahé držet tam nepřetržitý dohled.
Určitě. My hlídáme i Krkonošský národní park, respektive vjezd vozidel do KRNAPu. Čidlo má spotřebu do 1 wattu, je relativně energeticky nenáročné oproti kameře, která může v některých případech spotřebovat i 80 wattů, protože může mít vyhřívanou čočku, aby nezamrzla, má nějakou mechaniku a tak podobně. SED může fungovat i na poměrně vzdálených místech, napájený baterií, kterou přijde jednou za několik měsíců ranger z parku vyměnit. Takhle řeší nelegální vjezd vozidel do parku, s nímž mají problém. Mají tam zakázané zóny, kam by auta neměla vůbec jezdit, ale lidé, co chtějí pěknou fotku na Instagram, to nerespektují.
Mohli by zachytit i medvědy=)
Třeba. Těch nápadů je plno. Oslovila nás i společnost, která převáží tlakované lahve s vodíkem nebo nějakým jiným plynem. Někdy u nich dojde k nějakému úniku, a tím, jak je to natlakované, tak ten únik má poměrně značné zvukové projevy. Často tam ale nejsou v okolí lidi, kteří by ten únik mohli zaznamenat, nebo ho ignorují, takže potenciál našeho produktu je určitě nejenom z hlediska veřejné bezpečnosti nebo ochrany majetku. To zařízení dnes dokáže rozpoznat celou řadu událostí.
Co třeba požár?
Požár je složitější, tam by byl zachycený možná křik. SED ale lze použít na situace, které se standardně v rámci bezpečnost neřeší, například přítomnost lidí nebo dětí, skřípění brzd, případně skřípění pneumatik drifterů a podobně. Zvuků je opravdu široká škála a lze je napasovat na spoustu specifických situací. Hodně se teď rozvíjejí projekty na detekci dronů, které asi budou letos v podobném objemu jako projekty pro veřejnou bezpečnost.
„V tom, jak město Plzeň s tímto systémem pracuje, je v republice opravdu unikátní.“
Už jsme zmínili, že Plzeň je pilotním městem, kde se SED využívá. Propagaci vaší technologie by jistě pomohlo, kdyby město vykomunikovalo čísla, která už jsme probrali – zkrácení dojezdu, snížení počtu incidentů, zabránění těm větším… Jiné obce by to mohlo inspirovat.
To určitě ano, to by stoprocentně pomohlo a pomohlo by, že by to nepropagoval jen pan velitel operačního oddělení, ale také někdo z marketingového týmu, který by ta čísla správně uchopil, aby nezaznělo jen to, kolik bylo ročně nahlášených událostí ze zvukových čidel. Když si to člověk promítne na události za den, nebo za hodinu…jde o to, aby to lidi nevyděsilo. Pokud by zaznělo, že se policii podařilo zdvojnásobit efektivitu operačního oddělení, nebo že reálně mají dva výjezdy denně… Myslím, že kdyby se těch čísel chytil nějaký markeťák, tak se na tom dá dobře zlepšit i PR města. V tom, jak město Plzeň s tímto systémem pracuje a jak mu systém pomáhá, je v republice opravdu unikátní.
A Plzeň v otázce bezpečnosti poslední roky nemá úplně nejlepší pověst, že?
Plzeň je teď jedním z měst, kde kriminalita a problémy v ulicích výrazně rostou, takže o to víc se ta technologie ukazuje. Teď je otázka, jestli je výskyt počtu incidentů v Plzni jedním z nejvyšších proto, že se o nich díky technologiím ví. Místo 90 incidentů řešili 150, protože jim je nahlásila naše čidla. Pak je otázka, jakým způsobem ta čísla zaznamenali. Další věc je, že je třeba čísla porovnávat v kontextu efektivity ostatních operačních středisek v Česku, protože kam my jezdíme a ptáme se místních velitelů, tak nám kolikrát řeknou, že jejich operační oddělení reálně zaznamenalo sledováním, jejich vlastně činností na kamerách třeba jenom 20-30 incidentů. Oproti tomu je Plzeň už jenom v téhle oblasti daleko silnější, teď jim k tomu navíc přispívají ta čidla, takže to operační oddělení je velice efektivní a odhalí incidentů hodně, navíc neustále zefektivňuje činnost a v tomhle ohledu ta čísla neustále rostou. Teoreticky, kdyby do toho tolik neinvestovali, neměli ty technologie a neinvestovali do školení, tak by jim nerostla. Mohli by mít klidně čtyřikrát tolik kamer, ale ten člověk na operačním by to prostě nezaznamenal. Existuje na to studie z Anglie, kdy chtěl velitel londýnské policie Jim Aldridge vědět, kolik jsou jeho lidé, operátoři, schopní usledovat obrazovek, a zjistil, že maximálně čtyři, a to ještě v prvních deseti minutách, kdy přijdou do práce. Pakliže přijdou extrémně motivovaní, protože pak ta pozornost výrazně klesá a oni nejsou schopni ty čtyři obrazovky efektivně usledovat. A když pak mají tisíce kamer… V Londýně je to konkrétně 64 000 kamer. Je tedy dobré to brát v kontextu. Jedna věc je ta, že je Plzeň v tomhle ohledu teď brána trošku negativně. Druhá věc je, že to může být do jisté míry spojené právě s tou efektivitou, a to nejenom díky technologiím, ale komplexně díky tomu, co město dělá. Ostatní města ty incidenty třeba taky mají, ale na většinu z nich ani nepřijdou. Tím to nijak neshazujeme, jen říkáme, proč těch incidentů je u nás nahlášeno tolik.
