Kde a jak získat stipendium? Přednáška na tohle téma přilákala jedno dubnové pondělní odpoledne žáky a žákyně Gymnázia a SOŠ Rokycany do tamní knihovny. Zajímala je pravděpodobně o to víc, že ji vedli jejich vrstevníci Šimon Vlach a Anna Drhovská, v současné době studující prestižní University College London. Šimon je navíc absolventem rokycanského gymnázia a na jeho cestě ke studiu molekulární biologie mu svým způsobem pomohl také program GoHigher. Důvodů, proč se Šimonem udělat rozhovor, tedy bylo víc než dost!
Šimone, od loňského podzimu jste studentem University College London (UCL). Připravujete se na zkoušky, abyste se jednou stal molekulárním biologem. S otázkou, co molekulární biolog vlastně dělá, jste se už určitě mnohokrát setkal, takže vás nezaskočí a nejspíš na ni máte natrénovanou nějakou odpověď.
Často rád říkám, že biologie jako taková zkoumá ty nejkomplexnější systémy, které známe v tomto vesmíru, a to jsou živé bytosti. A vlastně se mi líbí, že molekulární biologie se snaží tyto živé bytosti popsat na úrovni samotných molekul, které mezi sebou interagují. Snaží se dívat na základní strukturu buněk a popsat nějaké komplexnější věci, například nemoci.
V prezentaci jste oba zmiňovali eseje, které jste museli vypracovat při žádostech o stipendium na UCL. Jedním ze zadání byla i otázka, jestli si myslíte, že váš obor může v budoucnu změnit svět. Moc mě zajímá odpověď.
Myslím, že biologie jako taková má obrovský potenciál, není to jen o té molekulární, která se protíná s dalšími odvětvími, jako je buněčná biologie či farmakologie a další. Mě například zajímá biologie stárnutí. Představa, že jednou by bylo možné odvrátit nebo se úplně zbavit nemocí, které jsou se stárnutím spojené, je skvělá. Ve stáří se nám nasčítávají negativní efekty opotřebování těla, postupně dochází k rozvrácení rovnováh v těle, a my bychom se takových efektů mohli zbavit a prodloužit naší healthspan, což je délka našeho života, kdy jsme zdraví, nebo přímo naši lifespan, což je věk, kterého se dožíváme. Je to jedno z témat, které mě zajímá a které navíc zatím není příliš prozkoumáno a nejsou v něm nějaké průlomové objevy a je toho spoustu co zjišťovat.
Například?
Může jít o studium Alzheimerovy nebo Parkinsonovy choroby, osteoporózy nebo stárnutí ve smyslu opotřebovávání buněk a genetické informace. S pokročilejším věkem také souvisí větší riziko rakoviny, přičemž ta je další chorobou, na kterou kdyby se podařilo vymyslet nějaký ujednocený protokol, pomocí něhož bychom mohli léčit, bylo by to také skvělé. Kromě těchto věcí, týkajících se nemocí, ale může molekulární biologie poskytnout i spoustu dalších informací, které mohou změnit svět. Může se povést vytvořit geneticky upravené bakterie, které budou rozkládat plast. Na objevy z molekulární biologie je samozřejmě navázaná také biotechnologie, která může mít velké dopady v oblastech řešení klimatické změny nebo znečištění a ztráty biodiverzity.
Takže budeme potřebovat spoustu biologů, vlastně je už potřebujeme. Podívejme se teď ale na vaši cestu ke studiu tohoto oboru. V prezentaci jste říkal, že všechno začalo láskou ke zvířatům, a pak jsem viděl dva důležité impulzy. Tím prvním byla účast na olympiádách, předpokládám, že na přírodovědných a chemických.
Na nižším gymnáziu to byly snad všechny možné olympiády. Biologická, chemická, matematická, fyzikální, ale biologie byla vždycky nejzajímavější. Jezdil jsem i na různé biologické kempy. Na střední škole jsem postoupil do vyšší kategorie A biologické olympiády, dostal se do národního kola a tam jsem se potkal s lidmi, které jsem dříve neznal a díky nimž jsem se začal zajímat o molekulární biologii. Jel jsem na kemp Běstvina, který všem doporučuju, je plný odborných přednášek na různá témata. Ten samý rok jsem se poprvé kvalifikoval také na evropskou olympiádu experimentálních věd, která je mezinárodní a ten rok se konala v Hradci Králové. Náš tým složený z jednoho chemika, jednoho fyzika a jednoho biologa, což jsem byl já, se umístil v takzvaném stříbrném pásmu. Namotivovalo mě to vyrazit na mezinárodní biologickou olympiádu, kam jsem se nominoval z národního kola a po takzvané nalejvárně na Přírodovědecké fakultě v Praze. Olympiáda se konala ve Spojených arabských emirátech, bylo tam téměř 300 účastníků z celého světa a za Českou republiku jsme jeli čtyři. Umístil jsem se opět ve stříbrném pásmu, což bylo nejlepších 30 % účastníků.
Druhý důležitý bod asi byla stáž v Biomedicínském centru v Plzni, kterou jste absolvoval v maturitním ročníku, že? Tam jste se už vlastně stal členem vědeckého týmu a na něčem jste pracoval.
Nebylo to úplně o molekulární biologii, spíše o tkáňovém inženýrství, protože výzkumná skupina, ve které jsem pracoval, se zabývá konceptem recelularizace. Je to myšlenka, že člověk je schopen vzít orgán například z prasete, v našem případě játra, v nich vlastně rozpustí buňky a snaží se je nahradit lidskými a vytvořit zpětně funkční orgán vhodný například k transplantaci. Můj projekt se zabýval tím, jestli recelularizaci může pomoci expozice ultrazvuku, o které se ví, že zvyšuje migrační a adhezní schopnosti buněk.
A může?
Moc jsme toho nezjistili, ale ve vědě to tak už bývá. Člověk často dlouho tápe, metodika se ladí krok za krokem a průlom někdy přijde až po řadě slepých uliček.
Během téhle stáže jste se už ucházel o stipendium ke studiu v zahraničí, kromě Velké Británie jste pomýšlel i na USA. Co vás vlastně táhlo do světa? Molekulární biologie u nás nejde studovat?
Určitě to jde, ale podle mě je zkušenost ze zahraničí velmi důležitá. V zahraničí působí vědecké skupiny, které jsou dost často na vrcholu světového výzkumu, a dostat se do takové společnosti by bylo úžasné. V zahraničí také nabíráte jiné zkušenosti, a pokud je u nás běžné, že se do zahraničí vyjíždí třeba v rámci doktorských programů, tak proč nevyjet už na bakalářský program a nezískat zkušenosti o něco dříve?
Vy ale nejste jen absolventem rokycanského gymnázia, vy jste byl také součastí programu GoHigher, který v Plzeňském kraji buduje komunitu nadaných mladých talentů. Ovlivnilo vás to nějak?
Hodně mi samozřejmě pomohla účast na kempech, jenže ty byly zaštiťovány Plzeňským krajem, GoHigher tehdy ještě neexistoval. Ale v posledním ročníku jsem se díky němu zúčastnil například konference Zvaž vědu!, kde jsem přednášel o mezinárodní olympiádě a byla to určitě skvělá zkušenost s mluvením na veřejnosti, přednášením o nějakém tématu. Akce byla moc fajn, snažila se také motivovat studenty, aby se vědy nebáli.
Jsou podle vás takové komunity lidí podobných zájmů a smýšlení důležité? Potřebuje s tím mladý člověk vlastně vůbec pomáhat, nebo by si komunitu našel sám, akorát by mu to třeba trvalo déle?
Ve spoustě případů si člověk komunitu najde sám, ale je to mnohem těžší, než když existuje program, který mu s tím pomáhá. Takové programy jsou extrémně důležité, protože ve chvíli, kdy mají lidé kolem sebe další s podobnými zájmy, se mohou navzájem inspirovat, tvořit společné projekty a třeba si i uvědomit, co je vlastně baví. Jako se to stalo mně na olympiádách s molekulární biologií.
V případě UCL bude tou komunitou asi celá škola, ale mluvili jste o tom, že v ní fungují i různé studentské spolky neboli societies…
Fungují v rámci studentské unie, která je na UCL opravdu veliká, a jde o spolky typu Genetics Society nebo Biotechnology Society.
Kromě nich jste ale i v „obyčejnějších” spolcích, zaměřených třeba na zpěv, tanec, divadlo. Ano, jde hlavně o to, aby se studenti profilovali nejen akademicky, ale i v ostatních oblastech, které je baví.
Když se na závěr podíváme do budoucnosti a představíme si ideální situaci, že studium i všechno ostatní půjde bez problémů, co vás v následujících letech čeká?
Momentalně budu končit prvák Integrated Masters programu Biological sciences (rozhovor vznikal na jaře 2025, pozn. autora), který trvá čtyři roky. Po něm bych měl získat titul Master of Science a pravděpodobně pokračovat na doktorský program, který by byl buď na nějaké další škole v Anglii, nebo třeba v Americe.
Pak se chcete vrátit do Česka a pracovat zde, nebo se uchytit ve světě? Kellnerova nadace má návrat do ČR jako jednu z podmínek, zatímco Bakala Foundation, která vás podpořila, už to nevyžaduje.
Přímo podmínka to není, ale samozřejmě jsou rádi, pokud se člověk do Česka vrátí a působí tady. Jak nám ale říkal, tuším, ředitel organizace, člověk může Česko reprezentovat stejně tak dobře v Praze jako třeba v Bostonu. Nabízí se tedy možnost zahraničních laboratoří, ale stejně tak bych se vůbec nebránil návratu domů, kdyby se objevila možnost biotechnologického startupu nebo něčeho podobného, kde bych se mohl uchytit a pracovat právě na těch problémech, kterým svět momentálně čelí.
Šimon Vlach se narodil se 10. června 2005. Absolvoval ZŠ Blovice, Gymnázium Blovice (nižší gymnázium) a Gymnázium a SOŠ Rokycany (vyšší gymnázium). V současné době studuje obor Biological Sciences na University College London ve Velké Briánii. Baví ho hra na klavír, šerm, turistika a potápění.
