Plzeňský kraj jako region, který si uvědomil, v čem je jeho síla, daří se mu v oblasti vědy a inovací a je důležitým hráčem, jenž se v Evropě neztratí? Náměstek hejtmana pro oblast IT a evropských záležitostí Martin Rybár věří, že na to rozhodně máme.
Na konci loňského roku jste se stal podruhé otcem. Jak z pohledu radního pro IT a evropské záležitosti vypadá Plzeňský kraj, do kterého se vaše dítě narodilo?
Vidím kraj, kterému v mnoha věcech ujíždí vlak, ale zároveň kraj s obrovskou šancí. A přál bych si, abychom ho právě pro příští generace připravili co nejlépe to bude možné. Abychom ho našim dětem předali v lepším stavu, než v jakém jsme ho dostali. Nechápejte to ale jako výtku směrem k minulému vedení kraje, protože tohle se týká i státní správy, měst… Každá generace je přebírá sice s lepšími technologiemi, které přinesl civilizační pokrok, ale zároveň vždy v horším stavu co se týká například přírody, byznysu nebo průmyslu. Proto bych chtěl kraj jednou předávat v lepším stavu. Aby další generace mohla plně využít jak svůj potenciál, tak potenciál kraje.
Skoro to vypadá, že jsme začali se SWOT analýzou Plzeňského kraje. Můžeme v ní pokračovat a podívat se na jeho silné a slabé stránky, hrozby a příležitosti?
Všichni, kteří v Plzeňském kraji bydlíme, máme jasno, v čem je jeho největší slabost a zároveň také velká síla. Je to jeho poloha napůl mezi Prahou a Bavorskem. Podle mě zatím nevíme, jak na tom neztrácet, ale vydělávat, a zatímco naši předkové to v úplně jiné době věděli, my si neumíme poradit s otevřenými hranicemi a zvýšenou mobilitou lidí, zkrátka s tím, že dnes lidé nejsou zakořenění. Jsem konzervativní člověk, který je rád, když lidé nepotřebují utíkat jinam. Ale je přirozené, že odcházejí za lepším, za lepší šancí, a já bych chtěl, abychom jim ty šance vytvářeli tady. Samozřejmě, v Německu si mohou vydělat víc, pravděpodobně i v Praze, jenže to neznamená, že nemůžeme nabídnout něco, co tu finanční stránku přebije, zatímco se platy budou dorovnávat.
Vrátím se ještě k tomu, že Plzeňskému kraji ujíždí vlak. Svět se totiž proměňuje možná až příliš rychle na to, abychom dokázali efektivně reagovat rigidními strukturami státní správy a často i samosprávy. V tom světě se náš kraj propadá v hodnoceních vědy, výzkumu i inovací, a já doufám, že právě s tím se nám podaří něco udělat. Nedělám si iluze, že bychom najednou vyskočili v žebříčcích strmě vzhůru. Můj úkol je zastavit propad a připravit půdu pro růst. Jestli to bude růst raketový nebo jiný, to už bude záviset na dalších okolnostech, například na množství zdrojů, které dokážeme zajistit.
Co se pro tu přípravu půdy dá dělat? Jste čtyři měsíce ve funkci a terén jste si už určitě obhlédl.
Mám takový názor, že já jako politik nemůžu vymýšlet podnikatelům, jak mají podnikat, a nemůžu říkat výzkumným institucím, jak mají dělat vědu. Primárně chci chodit za nimi, aby mi oni říkali, co pro ně můžu udělat, jak podpořit jejich byznys a jejich růst, a pak prosazovat to, co bude ve veřejném zájmu a v zájmu kraje. Vypadá to možná jednoduše. Kraj má poměrně velký rozpočet, ale do značné míry jde o peníze, které k nám přicházejí od státu a my je jenom rozdělujeme dál. Vlastní peníze na investice dáváme dost často takzvaně do betonu a železa. Já chci získat co největší část na podporu smysluplných projektů právě na úrovni výzkumu, vývoje a inovativních firem, tedy na úrovni podle mě prorůstových ukazatelů.
Taková je vaše představa. Jak to může vypadat v praxi?
Například tak, že v co největší míře rozjedeme koncept snídaní s byznysem, při nichž se budeme setkávat s firmami, které vytváří přidanou hodnotu a jsou zajímavé právě v oblasti vědy a inovací. Jednou dvakrát za měsíc se chci sejít s vybranou, tematicky sdruženou skupinou, bavit se s nimi, dostávat zpětnou vazbu. V Plzeňském kraji bychom neměli dělat jen výzkum pro výzkum. Pro nás, s naší strukturou průmyslu, by měl být zajímavý hlavně výzkum aplikovaný, tedy ten bod, kde se průmysl a výzkum snoubí a vznikají zajímavá řešení.
Plus se budeme snažit setkávat také s partnerskými zahraničními regiony, kterých máme poměrně velké množství. S některými sice spolupracujeme historicky, ale řadu let neproběhl žádný kontakt. Myslím si, že ve chvíli, kdy je oslovíme s nabídkou na propojení právě na úrovni firem a výzkumných institucí, uvidí jasný přínos.
Z dob působení na Ministerstvu životního prostředí vím, jak si některé ekonomické segmenty pochvalují byznys fóra a to, že jim někdo pomůže zprostředkovat kontakty. Kraj je moc malý na to, aby loboval za konkrétní projekty, ale propojovat jednotlivé firmy a instituce je myslím přesně to, co se od něj očekává. Už minulé vedení pro to udělalo některé kroky, na které teď můžeme navázat. Vstoupili jsme například do Evropské polovodičové asociace.
„Správná cesta je podporovat opravdu inovativní projekty."
Ten impulz přišel ze Západočeské univerzity v Plzni.
Ano, protože univerzita jako taková nemůže být členem asociace regionů, a tak se obrátila na kraj. Tehdejší vedení ten nápad prohlasovalo v radě, my jsme celý proces dokončili s tím, že členství je výhodné pro univerzitu i pro Plzeňský kraj. Dochází k výměně jednotlivých informací a máme zaručenou možnost být slyšeni a hrát aktivní roli na úrovni národních a evropských plánů.
Když se vrátíme k vaší roli člověka, který chce propojovat výzkumnou oblast s oblastí byznysu, máme z tohoto pohledu v Plzeňském kraji všechno? Je zkrátka co propojovat, nic důležitého nechybí?
Řekl bych, že je pořád na čem pracovat, ačkoliv je situace výrazně lepší než před deseti patnácti lety. Výzkumné instituce se správně přeorientovaly od těžkého strojírenství k modernímu průmyslu a dělá to i univerzita, která podporuje elektro obory a IT, tedy přesně to, co dnes kraj reálně potřebuje. Máme tu firmy založené lidmi, kteří sem přijeli studovat odjinud a zůstali tady, a máme také potenciál přivést sem firmy z jiných regionů. Jako kraj máme také program inkubace a akcelerace, a ty pomáhají zajímavým firmám, které se zatím neumí prodat. Naší předností může být také propojení s historickým průmyslovým regionem i s tím, že máme logistické i výrobní kapacity.
Byl by ideální stav, kdyby díky této vybavenosti v Plzeňském kraji vznikla inovativní myšlenka a nakonec i celý produkt?
Ne nutně. Nemusíme chtít vyrábět od začátku do konce, můžeme produkt vymyslet a vyrobit jeho část, zbytek už se může vyrábět jinde, třeba přizpůsobený pro daný trh. A samozřejmě to může fungovat i opačně, když si můžeme pro naše potřeby přizpůsobovat výrobek někoho jiného. Na to ale potřebujeme, aby nám v kraji zůstávaly ty potřebné kapacity, které si s výrobky budou hrát, budou je vymýšlet i vylepšovat.
Což bude asi právě i případ zmíněných polovodičů a čipů.
Nemyslím, že je ambicí kohokoliv v našem kraji vytvořit obrovské výzkumné centrum na čipy, které by konkurovalo Silicon Valley. Nehrajme si na to, nemáme na to finance ani jiné zdroje. Ale můžeme si vybírat konkrétní odvětví průmyslu a vyvíjet a rozvíjet čipy přímo pro ně. Pravděpodobně je nebudeme vyrábět, nemáme nerostné suroviny, bylo by složité je sem dovážet a přeorientovat výrobu, ale pokud uděláme design čipů a vyrobí je někdo jiný, my je můžeme implementovat například do autonomních vozidel, která se vyloženě nabízí, protože automotive byl v našem kraji vždycky silný. Stejně tak může jít o jiná průmyslová odvětví, která tady historicky existovala, ať už to budou třeba turbíny do jaderných elektráren nebo cokoliv jiného.
Představa, že se Plzeňský kraj stane důležitým hráčem na poli Evropy, pak nemusí být až tak vzdálená.
Jedno z největších úskalí českého přemýšlení o rozvoji regionů je, že často nevíme, co chceme, a tak děláme všechno tak obecně, až nám nakonec zbývají obecné věci typu montování. My si ale potřebujeme vybrat jednu konkrétní část, a tu rozvíjet. Například společnost Daikin asi nezačne k tepelným čerpadlům vyrábět ještě větrné elektrárny, ale bude se soustředit na to, co jí jde a co můžu dál rozvíjet. Totéž platí o Plzeňském kraji. Není řešení podporovat úplně všechno od těžkého průmyslu po malé strojírenství a tak dále. Správná cesta je podporovat opravdu inovativní projekty. Dělat jednu věc a dělat ji pořádně. Nabízí se oblast automotive, ale může to být i jakýkoliv jiný sektor. To ovšem nemůžu vymýšlet já, nemůže to vymýšlet žádný úředník na krajském úřadu ani nikdo v Regionální rozvojové agentuře. Impulzy musí přijít od průmyslu a od výzkumu.
Významnou pomocí by mohlo být krajské inovačnímu centrum, o kterém se teď hovoří.
Vznik inovačního centra Plzeňského kraje se chystám našemu zastupitelstvu předložit a věřím, že v letošním roce bychom se mohli dostat k jeho vzniku. Jeho role bude obdobná jako role center v jiných krajích, tedy komunikovat s výzkumnými, vzdělávacími a dalšími institucemi, připravovat jednotlivé strategie. Od ostatních center se ale bude lišit tím, že jeho součástí nebude velká výzkumná instituce nebo vědecký park. Centrum by mělo být hlavou vědy a inovací v kraji. Město Plzeň takovou instituci má, jeho BIC nám ji trochu suploval, ale myslím, že už jsme dostatečně velcí a tak daleko, abychom ji měli na úrovni kraje. Zároveň centrum potřebujeme i kvůli přeshraniční komunikaci.
Mojí vizí je, že inovační centrum nebude placené jen z veřejných peněz, ale bude co nejvíce spolupracovat právě se soukromým sektorem a do určité míry získávat také jeho peníze. V zájmu firem z Plzeňského kraje přece je, aby inovace a průmysl měly podporu, a k tomu potřebujeme i jejich zdroje, jejich know-how a další zapojení. Měly by například vytvářet pracovní místa, rozvíjet talenty, zapojit se do inkubace, akcelerace… Vydělají na tom tak, že budou mít mozky z Plzeňského kraje a nebudou je muset hledat jinde.
Máte pro inovační centrum nějaký konkrétní vzor?
Čeká mě schůzka s ředitelem JIC – Jihočeského inovačního centra, které vzniklo už poměrně dávno. Chtěl bych od nich načerpat zkušenosti, inspirovat se a vyvarovat se problémů, pokud nějaké museli řešit. A stejně tak chci později objet i další centra v dalších krajích a bavit se také s kolegy z Bavorska nebo Falce.
Vraťme se teď na začátek rozhovoru. Jak chcete, aby jednou vypadal kraj, až ho budete předávat vašemu nástupci?
Chci, abychom tu měli funkční inovační centrum. Abychom tu měli zdravé firmy, stabilizované na úrovni personálií i financí. Chci, abychom začali růst v žebříčcích inovativních firem a inovativního průmyslu, protože inovace byly vždycky motorem ekonomického rozvoje.
Jste prostě přesvědčený, že na to máme.
Tyhle šance vždycky takzvaně leží na ulici a my je potřebujeme zvednout. Náš kraj je plný skvělých talentovaných lidí, kteří mají obrovský potenciál. Na nás je říct, že jim pomůžeme a že se nemají bát růst.
