Jejich práce zahrnuje přípravu a realizaci technologických projektů, poradenství ohledně dotačních programů EU, ale i organizaci informačních a networkingových akcí.
„Globální konkurence se zeměmi, jako jsou Čína a Spojené státy, vyžaduje silnou Evropu a naše pozice v jejím srdci činí spolupráci nezbytnou.“
Můžete na úvod krátce představit sebe a svou profesní cestu?
Michael: Vystudoval jsem průmyslové inženýrství a ekonomii. Prvních deset let jsem pracoval jako projektový manažer v průmyslu, nejprve ve firmě, která vyvíjela software a hardware pro logistické systémy, což byly například automatické pásové dopravníky pro přepravu balíků. Později jsem přešel do automobilového průmyslu, kde jsem se zaměřil na automatizaci, digitalizaci a robotiku. Dnes jsem manažerem technologií a sítí v poradenské firmě v Horní Falci, kde s Lucií propojujeme firmy a akademické instituce, abychom podpořili rychlejší inovace a efektivní spolupráci.
Lucie: Já pocházím z Plzně, kde jsem vystudovala bakaláře v podnikové ekonomice se zaměřením na malé a střední podniky a magisterské studium jsem dokončila v partnerském městě Regensburgu. Už při studiu jsem vedla různé německo-české projekty, od vzdělávání mládeže po zajišťování kvalifikované pracovní síly. Posledních 18 let se věnuji financování napříč různými sektory, včetně obcí, asociací a podniků. V poradenské kanceláři Oberpfalz řeším všechny aspekty týkající se česko-německé spolupráce, což je skvělé, protože mohu využít všechny své znalosti, ať už z oblasti malých a středních podniků, projektového řízení nebo financování.
Jak konkrétně poradenská kancelář pomáhá česko-bavorským vztahům a rozvoji?
Lucie: Poradenská kancelář funguje už osm let a je financovaná bavorským ministerstvem financí a vnitra. Naše činnost se soustředí na tři hlavní oblasti. První je poskytování poradenských a finančních služeb pro malé a střední firmy, pomáháme jim najít vhodné technologické dotační programy, kdy je provázíme celým procesem podání žádosti. Druhou oblastí je podpora spolupráce mezi Českou republikou a Německem, zejména mezi Plzeňským krajem a Horní Falcí. Zprostředkováváme kontakty mezi firmami, výzkumnými institucemi nebo univerzitamii a i zde jsme nápomocní při hledání správných dotačních programů pro jejich projekty. Třetí oblastí je organizace přeshraničních akcí, jako je například Česko-bavorský den inovací. No a v posledních letech jsme se ještě k začali zaměřovat na strategické řízení inovací.
To zní jako spousta práce.
Lucie: Ano, je to opravdu hodně práce na tak malý tým. Máme kolegyni Terezu, která nám pomáhá jako projektová asistentka, ale celkově všichni tři dohromady zastaneme práci na dvou plných úvazcích
Jaké překážky musíte při realizaci projektů v česko-bavorském pohraničí překonávat?
Michael: Hrajeme důležitou roli, protože podpora přeshraniční spolupráce a inovací přináší spoustu výzev. Globální konkurence se zeměmi, jako jsou Čína a Spojené státy, vyžaduje silnou Evropu a naše pozice v jejím srdci činí spolupráci nezbytnou. Samotné vládní financování nestačí, je zapotřebí angažovaných lidí, jako jsme my, spolu s vybavením, laboratořemi a zařízeními, které podporují inovační nápady. Pomáháme lidem ke správným zdrojům a orientovat se v procesu podávání žádostí.
Jaké vnímáte rozdíly mezi pracovní kulturou v Německu a České republice?
Lucie: No, je to jiné. V České republice si kolegové začnou rychle tykat, často už během prvního nebo druhého dne v práci, ale v Německu se důvěra buduje déle. Chvíli to trvá, než jdete společně na pivo nebo navážet osobnější vztahy. Ale myslím, že jsme si velmi podobní, zejména v Horní Falci a Plzni. Sdílíme podobný životní a pracovní styl, vztah k regionu nebo preference v jídle a pití. Ivan Nový a Sylvia Schroll-Machl popisují, že Češi mají tendenci improvizovat, zatímco Němci více plánují. V našem případě je to naopak – já, Češka, plánuji, a Michael, Němec, improvizuje. Ale myslím, že právě tyto drobné rozdíly jsou klíčem k úspěchu při vytváření těch nejlepších projektů.
Jaké příležitosti vidíte v oblasti česko-bavorské spolupráce do budoucna?
Michael: Oba regiony spojuje řada společných rysů, a to jak kulturních, tak i průmyslových, což nám dává skvělý základ pro efektivní spolupráci. Sdílíme podobné potřeby a čelíme obdobným výzvám, jako je automatizace, robotika, aditivní výroba nebo digitalizace. I když jsou to celosvětově aktuální témata, naše regiony mají své specifické silné stránky, které můžeme využít. Ani jazykové bariéry už nejsou tak výrazné, protože angličtina je dnes už běžný jazyk. Jak nedávno zmínil Milan Edl, je důležité soustředit se na potřeby lidí a zavádět technologie smysluplně – ne, kvůli technologii samotné, ale tak, aby sloužily právě lidem.
Jak si myslíte, že nové technologie v budoucnu ovlivní život a práci lidí?
Michael: Souhlasím s názorem Milana Edla, že technologie by měla primárně eliminovat opakující se úkoly, které lidé neradi dělají. Díky pokroku v umělé inteligenci a generativních jazykových modelech můžeme automatizovat úkoly, které nejsou pro lidi vhodné, což jim umožní zaměřit se více na interakci mezi sebou, místo interakce se stroji. To ale také vyvolává zásadní otázku: jaká bude role lidí, když stroje zastanou jejich práci? Je důležité pečlivě zvažovat, jak technologie můžou nejlépe sloužit lidstvu a zajistit, abychom je aplikovali promyšleně. Musíme být na změny připraveni, a proto je nutné o této problematice diskutovat jak na školách, univerzitách nebo v průmyslu.
Lucie: Ano, v naší komunitě už je práce s těmito technologiemi běžná, ale průměrný člověk se s umělou inteligencí nebo 3D tiskem v každodenním životě setká jen zřídka. Je nezbytné vzdělávat lidi, aby byli na nové nástroje připraveni. Ať už v průmyslu, nebo v běžném životě, lidé o těchto změnách musí mít povědomí. Například, bezkontaktní platby jsou v České republice běžné už asi 10 let, zatímco v Německu se často stále spoléhá na hotovost.
To je zajímavé. Co myslíte, že je důvodem rozdílu mezi Čechy a Němci v přijímání technologií?
Lucie: Myslím, že to souvisí s tím, že Češi strávili 40 let v komunismu a vnímají každou novou příležitost jako šanci, kterou je třeba vyzkoušet. Jsou otevření experimentování, aniž by se zajímali o postupy.
Michael: Ano, ale také jak v Německu, tak v České republice, hraje významnou roli v přijímání nových technologií byrokracie. Přeshraniční projekty navíc přidávají další vrstvu složitosti. Nemůžete jen tak zavést novou technologii, musíte se proplétat různými nařízeními, obavami o kybernetickou bezpečnost a podobnými překážkami. Kromě toho, větší firmy často vnímají malé inovativní společnosti jako hrozbu, a proto je buď kupují, nebo proti nim agresivně konkurují. Všechny tyto faktory zpomalují tempo inovací na obou stranách hranice.
Jak hodnotíte úspěšnost vašich projektů a jaké klíčové indikátory k jejich měření používáte?
Michael: Jsme financovaný projekt, takže naši úspěšnost měříme pomocí specifických, předem definovaných indikátorů, které uvádíme v návrzích pro vládu. Může to být například počet poradenských konzultací ve firmách, počet žádostí o financování se kterými jsme pomohli, nebo úspěšné projekty a dotace, které firmy v regionu získaly. Tyto metriky nám pomáhají sledovat náš dopad a zajišťují, že plníme své cíle.
Lucie: Dalšími ukazateli jsou například i počet akcí, které organizujeme nebo workshopy zaměřené na strategické řízení inovací. Projekt považujeme za úspěšný, pokud firmy, kterým radíme, získají přidanou hodnotu, poděkují nám za propojení a najdou partnery pro rozvoj svých nápadů.
Michael: Naším hlavním cílem je tvorba dlouhodobých partnerství a udržitelných projektů, které budou pokračovat i bez naší přímé účasti. Chceme vytvořit inovační ekosysté, ve kterém budou spolupracovat podniky, vládními agentury a akademické instituce.
Máte nějaké oblíbené zážitky z práce nebo života v Plzni?
Michael: Je jich mnoho, Plzeň si opravdu užívám, a to i zejména díky Lucii. Ukázala mi, jak Češi pracují a žijí, až tak, že se skoro cítím jako Čech. Lucie také přijala německý způsob života, takže i já jsem dobrý učitel. Plzeň je fantastické město a plánuji se tam určitě vrátit s dětmi, možná do Dinoparku nebo do ZOO. Mělo by se o tomto městě více mluvit a zdůrazňovat všechny inovativní věci, které se tam dějí.
Co vás motivuje pracovat v oblasti česko-bavorské spolupráce?
Lucie: Jsme tady komunitou a velkou rodinou. Češi a Bavoři jsou odlišní, ale v mnoha ohledech podobní. Každý den se učíme jeden od druhého a toto vzájemné učení je naší konkurenční výhodou oproti jiným zemím.
Michael: Mě zpočátku ani nezajímala česko-bavorská spolupráce, jako spíše inovace a technologie. Čím více jsem se ale dozvídal o České republice a jejím úsilí ve výzkumu a vývoji, začal jsem si práce zde vážit. Dokonce s mým fotbalovým týmem v Rundingu spolupracujeme s několika českými týmy, pořádáme pravidelné zápasy a více se mezi sebou poznáváme. A to jsou přesně ty věci, jak na profesní, tak osobní úrovni, které zvyšují moji motivaci přispět ke spolupráci mezi našimi regiony.
Co byste doporučili firmám a organizacím v plzeňském regionu, které se chtějí zapojit do přeshraniční spolupráce?
Lucie: Buďte otevření, kontaktujte nás nebo někoho jiného, kdo vám může pomoci, nestyďte se a zkuste to.
Michael: Já bych rozhodně doporučil i účast na našich akcích, stačí když přijdete na jeden den, třeba na Den inovací, kde můžete navázat cenné kontakty nebo spolupráce. Akce jsou zdarma a my vás propojíme se správnými lidmi, kteří vám pomohou začít.
A poslední, zásadní otázka, dáváte přednost českému, nebo německému pivu?
Michael: To je těžká otázka.
Lucie: Já preferuji plzeňské.
Michael: Upřímně, mám rád obě.
(redakce)
