Jyoti Kaswan je fyzička, která dokončila doktorát v Národní fyzikální laboratoři v Novém Dillí. Vášeň pro výzkum a osobní růst ji před více než rokem přivedla do týmu Nových technologií – výzkumného centra Západočeské Univerzity v Plzni (NTC). Její výzkum je zaměřen na fundamentální fyziku a zkoumání nových materiálů, včetně průlomových alter-magnetických materiálů. Oceňuje klidný a spořádaný životní styl v České republice, což kontrastuje s rychlým tempem její rodné Indie. „V Indii je i výzkum uspěchaný a rovnováha mezi pracovním a osobním životem není moc dobrá,“ říká také v rozhovoru.
Můžete trochu přiblížit vaši minulost? Co vás přivedlo do Plzně a NTC?
Dokončila jsem doktorát z fyziky v Indii, ve známém institutu Národní fyzikální laboratoře v Novém Dillí, což je významná část mého profesního života, protože jsem chtěla pokračovat ve výzkumné kariéře. Vždy jsem si přála odejít do zahraničí, protože mi taková zkušenost otevírá mnoho příležitostí a umožňuje rozvíjet se nejen v kariéře, ale i v dalších aspektech osobního života. Po doktorátu jsem začala hledat postdoktorandskou pozici a mou pozornost upoutal prof. Ján Minár, který je známou osobností ve vědecké komunitě. Věděla jsem o jeho teoretické práci i úsilí vyvinout laboratoř SARPES (spinově a úhlově rozlišená fotoemise) pro experimentátory, což dokonale odpovídalo mým výzkumným cílům. Kontaktovala jsem ho, diskutovali jsme o možných projektech a nakonec mě to přivedlo sem.
Na co se váš výzkum zaměřuje?
Naše skupina se věnuje základní fyzice a výzkumu nových materiálů s unikátními vlastnostmi. Nedávno jsme pomohli potvrdit nový typ magnetismu, takzvaný alter-magnetismus. Kombinujeme teoretické i experimentální přístupy ve výzkumu. Pro teorii využíváme přístup založený především na tzv. Greenově funkci a vlastní software, který má název SPR-KKR. Pro experimenty používáme přístroj SARPES (fotoelektronový emisní spektrometr se spinovým a úhlovým rozlišením), který nám umožňuje získat pásovou strukturu materiálů, popisující jejich elektronické a magnetické vlastnosti.
Jak vypadá váš tým v NTC?
Tým tvoří asi 25 nebo 26 výzkumníků. V naší experimentální laboratoři máme momentálně téměř 6 lidí (další nový doktorand se brzy připojí). Skupina je velmi různorodá, jsou v ní lidé z Indie, Francie, Tuniska, Vietnamu, Finska a Česka. NTC také klade důraz na genderovou rovnost. Aktuálně máme v NTC asi 35 žen, což v porovnání s celkovým počtem přibližně 120 lidí není zas tak mnoho, ale toto číslo sice pomalu, ale neustále roste. V našem týmu si ceníme spolupráce, uznáváme individuální přínosy a podporujeme kolektivní úspěch. Všichni sdílíme společné cíle a vzájemně se podporujeme.
Jaké to pro vás bylo, přestěhovat se do Plzně? Co byla největší výzva, které jste jako cizinka v České republice čelila?
Největší výzvou bylo rozhodně najít byt. Pokud chcete bydlet za rozumnou cenu, je to opravdu obtížné. Samozřejmě, pokud jste ochotni zaplatit 30 000 Kč, najdete bydlení snadněji, ale za rozumnou cenu? Ne. Čeština byla také problém, často jsem žádala své kolegy, aby jednali s majiteli bytů za mě a doprovázeli mě na schůzky. Bohužel, odpověď byla často zamítavá, protože nejsem Češka. Preferovali české nebo slovenské nájemníky. Trvalo mi skoro tři měsíce, než jsem našla byt, ale vím, že většina cizinců se potýká s podobnými problémy. NTC je v tomto ohledu velmi nápomocné – poskytne nám dočasné ubytování, dokud si nenajdeme vlastní bydlení. Velice dobře se o nás cizince starají.
A jak probíhala vaše adaptace na život v Plzni?
Probíhala hladce, moje zkušenost je dobrá. Doposud jsem nezažila žádný druh rasismu nebo něčeho podobného, i když jsem o tom od lidí slyšela. Vlastně to pro mě bylo docela příjemné. Moji kolegové mi hodně pomohli – z počátku mě doprovázeli k lékaři, do banky a podobně. Plzeň není příliš zalidněná, takže se mi tu opravdu líbí. Moji kolegové si ze mě dělají legraci, když mluvím o davech, protože jsem z Indie, ale já se vždy snažila vyhýbat velkým skupinám lidí. Pro mě je Plzeň klidné město a líbí se mi tu.
Jaké jsou největší rozdíly, když srovnáte svůj život v Indii s životem v České republice?
Největším rozdílem je tempo života. Lidé v České republice jsou klidní a všechno tu probíhá v poklidu. Naopak v Indii lidé vždy chvátají, jako by měli o něco přijít. Nezáleží na tom, jestli řídí nebo chodí, vždy spěchají. Lidé zde takoví nejsou a to se mi líbí.
Existují nějaké indické tradice nebo zvyky, které v Česku stále dodržujete?
Ani ne. Jediná věc, která mě napadá, že nosím Mangalsutra náhrdelník, což je náhrada za svatební prsten pro hinduistické ženy. Dostáváme ho od manžela na svatbě. Máme i zásnubní prsteny, ale je na vás, zda je nosíte nebo ne.
Takže jste vdaná. Přestěhoval se váš manžel s vámi do Plzně?
Přišla jsem sem sama, ale můj manžel se ke mně připojil v lednu. Poté se na dva měsíce vrátil do Indie a následně se opět vrátil sem. Tak nějak pendluje mezi Indií a Českou republikou.
Setkáváte se zde s dalšími Indy? Existuje v Plzni indická komunita?
Ano, existuje, ale já nejsem její součástí. V našem týmu máme čtyři Indy a přes ně jsem se setkala s dalšími lidmi. Ale pro mě není důležité být jen s Indy. Někdy jezdím na výlety nebo túry s mými českými kolegy. Už jsme navštívili Český Krumlov a Orlík. Je to pro mě zajímavější a obohacující, protože mi mohou dát informace o místech, která navštěvujeme a i o kultuře České republiky.
Zmínila jste, že váš NTC tým dbá na genderovou rovnost. Jaké to bylo v Indii? Bylo pro vás jako ženu těžké studovat fyziku? Je běžné, že tam ženy studují tento obor?
Ano, je to běžné, takže bych neřekla, že to bylo obzvlášť těžké. Každé pracovní prostředí je však jiné. Když srovnáme USA a Evropu, je to docela jiné a to samé platí i pro srovnání Evropy s Indií. Zde cítím, že prostředí je více motivující, progresivní a klidné. V Indii je i výzkum uspěchaný a rovnováha mezi pracovním a osobním životem není moc dobrá. To může být pro ženy náročné. V předchozí generaci byl podíl pracujících žen velmi nízký, ale dramaticky se zvýšil. Společnost se stále mění. V Evropě domácí práce sdílejí muži i ženy, ale v Indii je to stále primárně úkol žen. To je pro ženy náročné, protože musí zvládnout jak práci, tak domácí povinnosti. Určitě se to zlepšuje, ale stále ne tak rychle, jak by mělo. Myslím, že to bude trvat alespoň ještě jednu generaci, než se to změní.
Pokud se vrátíme k vaší práci, jaké příležitosti vidíte pro růst a rozvoj v oblasti technologií a inovací v Plzni?
To je dobrá otázka. Někdy o tom přemýšlím a diskutuji s kolegy, ale zatím jsem nedospěla k jednoznačným závěrům. Ve srovnání s Prahou nebo jinými většími městy má Plzeň stále určité mezery. Vždy je totiž prostor pro zlepšení a to i ve vědě a technologiích, ale konkrétní oblasti, na které by bylo třeba se zaměřit, mě teď nenapadají.
Možná, pokud byste porovnávala se svými zkušenostmi v zahraničí, vidíte nějaké rozdíly?
Abych uvedla nějakých konkrétní příklad. Potřebovali jsme zde držáky na vzorky. Mohli jsme je nakoupit od specializované firmy za ukrutné peníze. Museli bychom udělat průzkum trhu a i tak by to nebyla nejekonomičtější varianta. Protože nechceme utrácet, vymysleli jsme, že koupíme speciální plech a necháme si to vyrobit. To vyšlo výhodněji, ale i tak jsme museli vybírat firmy, které nám to upravily. Bylo s tím hrozně papírování a trvalo to asi 2 měsíce. V Indii jsme měli k dispozici servisní dílnu, která zajišťuje vybavování laboratoří. Ta by si materiál nakoupila, držáky by nám vyrobila a do 15 dnů dodala. Myslím, že si tu někdy zbytečnou byrokracií, a to i u menších věcí, zbytečně komplikujete život.
Jaké jsou vaše další cíle a touhy v oblasti výzkumu?
Jak jsem již zmínila, zkoumáme různé druhy vlastností nových materiálů, momentálně zejména magnetismus a alter-magnetismus. Také se chystám na nový projekt, Marie Curie Fellowship, jeho českou verzi, ve kterém budu provádět výzkum s názvem „Dynamika topologických spinových textur v kvantových materiálech“, který by měl by trvat dva roky. Takže na následující dva roky zde zůstanu a pak uvidíme, co bude dál.
Když se ohlédnete zpět na svou cestu, co jsou pro vás nejvíce obohacující zážitky ze života v Plzni?
Myslím, že se opravdu rozvíjím jako osobnost. Setkávám se s mnoha lidmi z různých prostředí, kteří mají rozdílné zvyky a vnímání věcí. Pro mě jde o osobní rozvoj. To, co je normální pro mě, není normální pro někoho jiného a myslím, že je důležité si to uvědomovat. Ráda poznávám českou kulturu, je to pro mě zajímavé.
Máte nějakou radu pro ostatní zahraniční vědce nebo podnikatele, kteří by se chtěli v Plzni usadit?
Řekla bych jim, aby přijeli, že je zde mnoho příležitostí. Náš tým má velké projekty, spoustu fondů zaměřených na výměnu studentů a vědců a hledáme doktorandy i postdoktorandy. Nevidím žádné negativní aspekty. Pokud výzkum odpovídá vašemu oboru, určitě přijeďte.
